Bude to mesic co se rozhodl odejit ten nejlepsi, nejlaskavejsi muz meho zivota a nejlepsi tata dvou deti..3 roky a 8 mesicu. je to 17 let co jsme se potkali, cestovali, zili spolu, pred 5 ti lety se vzali a poridili vysneny domecek, narodily se nase uzasne deti.
v praci mel povysit, rekonstrukce na ktere drel posledni rok byla pred koncem, deti jsou uzasne. A ja se asi nikdy nedokazu smirit s tim ze uz neprijde, a hlavne ze nebude s detmi u vseho duleziteho a nepradajim to co by mohl. miloval je, jeste vecer prestim si s nimi hral, koupal je...
ja jsem ve fazi, ze tomu snad ani neverim a porad cekam ze se otevrou dvere. vinim se za to, ze jsem nevidela signaly jeho trapeni, ze jsem mela neco rict,udelat jinak..nezaslouzil si to. Verim tomu, ze kdyby mohl vzal by to zpet, ale nemuze.. cetla jsem tu radu pribehu i starsich. mohu se zeptat, jak jste na tom dnes?Vy co jste zustaly s malymy detmi?Vy co od vas partner odesel dobrovolne?
