Přidat komentář

Ahoj, Moní
náhodou jsem se dostala na tyto stránky, protože stále hledám nějakou útěchu. Přesně před 4 měsíci 28.12.2012 zemřel mů milovaný manžel Petr. Píši Ti proto, že u něj byla stejná diagnóza jako u Tvého přítele - disekující aneurysma aorty. Vstal od oběda s tím, že ho bolí hrozně v zádech a po pár minutách upadl do bezvědomí, volala jsem záchránku, na dispečinku mě naváděli jak mám dělát masáž srdce, přijely 2 sanitky, půl hodiny manžela oživovali a po půl hodině mi sdělili, že musí odjet, kde je bude zapotřebí. Bylo to něco tak šíleného, že si to umí představit jen ten, kdo něco takového zažije. Máme spolu rozestavěný rodinný domek, děti jsme mít nemohli, tak jsme se věnovali práci, koníčkům, pomáhali lidem. V našem domečku jsem spolu budovali všechno sami. Můj Petr byl velmíï šikovný a dovedl každou práci. Byl velký radioamatér a velmi zručný a šikovný elektrikář. Když žil, brala jsem to všechno jako samozřejmost. Teď teprve vidím, co jsem ztratila. člověka, kterého jsem milovala, pro kterého jsem žila, který mi byl oporou. Každý den brečím, v práci si všichni myslí, že bych ten smutek již měla odložit, ale mně to stále nejde. Nevím, jak mám jít dál, bojím se každého nového dne, nemůžu jíst, stále hubnu a myslím jen a jen na něj! V poslední době chodil na noční služby, a tak ho čekám, že třeba přijede ráno, nebo zase večer a nemůžu tomu uvěřit, že ho už neuvidím, neuslyším, neucítím vůni jeho potu. Opravdu to vše může pochopit jen ten, kdo něco takového prožije. Už nemůžu ani psát, ale určitě se Ti ještě ozvu a byla bych ráda, kdyby se ozvala také. Jak se máš Ty po té době, jak se má Vaše krásné miminko, jak to všechno zvládáš, určitě se prosím ozvi Děkuji Hana