Milá neznámá, také zde nejsem poprvní, chodila jsem na tyto stránky od momentu, kdy byl nad mým manželem vyřčen ortel smrti - od února letošního roku. To co píšete, bylo i u nás, předpokládám, že i stejná DG a já věděla, že se od února dívám smrti do očí. I můj manžel byl bojovník, nechtěl to vzdát, ale ta obluda byla silnější, porazila ho 17.7. tohoto roku, takže já budu vzpomínat 2 měsíce jeho odchodu za nějakých 12 dnů. Správně píšete, je to nepřenosná zkušenost, my bojovali společně doma, celou dobu. Pocity jako bezmoc, zoufalství, bolest, vztek , ty mě provázely celých 160 dnů a nocí, co jsme bojovali. Bojovali jsme , ale já věděla a denně viděla, že prohráváme. Kolik času bude potřeba, abychom se nadechly a aspoň trochu normálně šly dál ? Vůbec si to neumím představit a bojím se, že toho času už mě ani tolik nezbývá. U Vás je to o to horší, že máte malé děti, bude na Vás jim tátu nahradit - ale jde to vůbec ? Přeji Vám hodně, hodně sil, osud nás krutě zasáhl, ale není v našich silách na tom cokoliv ě.
In reply to Nejsem na těchto stránkách by Anonym (neověřeno)