Nejsem na těchto stránkách poprvé, hledala jsem v nich pomoc a útěchu před více než půl rokem....Právě včera uběhly dva měsíce ode dne, kdy nás po těžké nemoci nedobrovolně opustil manžel a tátínek mých dvou dětí (7 a 10 let). Byl to nesmírně silný bojovník , který s krutou diagnózou vysoce maligního nádoru mozku bojoval do posledního dechu....Prohrál a my se musíme naučit žít bez něj...Půl roku jsme oba (později i děti) věděli, že konec se nezadržitelně blíží. Bezmocnost a zoufalství, bolest a beznaděj se stala každodenní součástí mých dní...Čekání na smrt - neumím přesně popsat tz pocity, je to nepřenositelná zkušenost, kterou však nikomu nepřeji zažít na vlastní kůži. Ano, také věřím, že jednou prázdnota a svíravá bolet otupí, že nám čas pomůže znovu se zhluboka nadechnout a jít dál, že i pro nás (mě, moje děti a pro vás všechny, kteří sdílíte podobný osud) vysvitne zpoza mraků zářivé sluníčko. Modlím se za nás všechny, ať jsme silní a naučíme se přijmout smrt svých nejbližších....Je to tak těžké, vím....
