Na Nový rok to bylo přesně 2 měsíce, co zemřel můj přítel, žili jsme spolu deset let a když mě opustil nechal mě tady s naší osmi měsíční holčičkou. Nejhorší je, že si vzal život sám, stále to nemůžu pochopit, že nás tady takhle nechal, nevím, jak žít dál, strašně mi chybí a když si pomyslím, že moje dcera nikdy nepozná tatínka, nemůžu se ani nadechnout. Vím, že musím kvůli dceři, ale všechno pro mě ztratilo smysl, jen přežívám, den ode dne, nevím, jak dlouho to takhle vydržím. Mám obrovskou oporu ve svých rodičích, moc mi pomáhají, ale to hnusný prázdno uvnitř, s tím mi pomct nemůžou a už to nikdy nezmizí. Snažím se doufat, že se to snad jednou alespoň trochu zlepší, ale moc se mi to nedaří
