Dnes je to právě 14 dni co mi zemřel můj milovaný přítel, bylo mu pouhých 25 let. V záři mu diagnostikovali rakovinu, bojoval s ní statečně 3 mešíce, ale osud byl proti němu. Přijdemi to strašně nespravedlivé a nefér, byl tak mladý a tak skvělý, když si to vše těď vybavuji nenašla jsem na něm žádnou špatnou vlastnost. Jak se s něčím takovým mám člověk vyrovnat, žačali jsem si plánovat společnou budoucnost a teď najednou nic. Najednou se budoucnosti bojím a nevím co dál, trávili jsem spolu každý víkend a když to nevyšlo veděla jsem že si zavoláme, napíšem nebo že se uvidíme příště a najednou nic. Teprve teď si uvědomuji jaká je ta nemoc strašná, nedokázala jsem si to představit já dokonce veřila, že se uzdraví, že to spolu zvládnem a to mi dodávalo energii zvládat tuto situaci. Byla jsem s ním dokonce jeho krátkého, ale krásného života, nemohla jsem s ním být denně, ale každou volnou chvilku jsem s ním byla a byla štastná, že jsme spolu a on byl taky. 14 dní volna kdy jsme mohli být spolu a být šťastni a najednou tu není a já ho všude vidím. Prožili jsem spolu krásných 3,5 roku a ............
