ctu vasi zpravu a vidim sama sebe... Pred, skoro na den, 10 mesici mi zemrel manzel. Byli jsme spolu 8 let a od zacatku byl nas vztah vyjimecny. Nikdy jsem nikoho nemilovala tak jako jeho...
V lednu 2008 mu byla diagnostikovana rakovina slinivky, bohuzel v pokrocilem stadiu, a v dubnu 2008 manzel zemrel. Citila jsem se presne jako vy - zivot se mi zhroutil jako domecek z karet, najednou jsem se citila neskutecne sama, presto, ze jsem mela nablizku svou rodinu a kamarady. Zacala jsem po pohrbu hned zase chodit do prace, kde jsem musela fungovat, ale prisla jsem domu a sedla jsem si na postel a tak jsem sedela snad hodiny. Nic pro mne nemelo a nedavalo mi smysl...
Manzel mi chybi hrozne moc porad, ale pomalu se vse zlepsuje a zacinam se zase smat a to hlavne diky rodine a kamaradum, kteri se o me postarali, kdyz mi bylo nejhur.
Verim, ze s manzelem se jednou zase setkame...
Vim, ze je to asi otrepala fraze, ale zivot jde dal a verte mi, ze i Vam bude jednou lepe a budete se i Vy zase smat.
Preji Vam hodne sily.
