Před dvěma měsíci mi zemřel manžel, zemřel náhle a nečekaně na infarkt, ráno než odešel do práce. I když jsem se snažila mu pomoci a přivolaná záchranná služba ho ještě 30 min oživovala, nepodařilo se ho vrátit do života. Byl to můj druhý manžel, žili jsme spolu 11 krásných let. Byl to ten nejhodnější a nejlaskavější člověk, kterého jsem v životě potkala a svou láskou mi pomohl dostat se z těžké životní situace, kterou jsem prožila, než jsme se poznali. (můj první manžel byl totiž domácí násilník a týral mě i naše 2 děti.) Můj zármutek a stesk je tak veliký, že mám pocit, že teď ani nežiji, jen tu jsem a život těch ostatních okolo mě prochází. Pořád musím přemýšlet nad tím, jaký je vlastně smysl dalšího života, když jsem ztratila velký kus svého srdce. Doma si s manželem povídám a stále ještě nejsem smířená s tím, že už nikdy nepřijde a nikdy se již neuvidíme, alespoň ne na tomto světě. Miluji ho pořád stejně intenzivně, jako by tu byl se mnou. A nedovedu si představit jak budu žít dál život bez něj a bez všech běžných i krásných chvilek, které jsme trávili všechny spolu......!!
