Muj syn byl na dnešní svět moc hodný. Byl to tichý a takový obyčejný kluk. Hodně o všem přemýšlel a bral život vážně. Byl moc poctivý, obětavý, měl chyby jako každý člověk nějaké má, ale nikdy nepil, nekouřil, nedrogoval a přesto měl velký problém ve své hodné dušičce. Rozhodl se že sám odejde z tohoto světa. Je to měsíc mé srdce krvácí bolestí a láskou kterou už mu nemůžu dát. Nechápu to a nevím jak dál. Říkala jsem mu že je pro mě důležitý, že ho mám moc ráda, ale bolest v jeho duši byla asi obrovská a já mu nemohla pomoci. Snažila jsem se ho povzbuzovat, ale ani to nepomohlo. Moc mi chybí bylo mu necelých 25 let měla jsem jen jedno dítě, mám pocit že můj smutek nikdy neskončí. Snažím se žít kvůli příbuzným co ho opravdu milovali abych jim i já svým velkým zármutkem neubližovala. Mám pocit že žiju život někoho jiného. Snažím si říkat že neumřel, že jen někam odjel, někdy to pomáhá, ale někdy mě bolest nad jeho ztrátou srazí zpátky na kolena. Jak žít dál bez toho kdo vám v životě dělal jen radost?
