Jsem jedna s mnoha maminek, která ztratila syna a přesto,že je tomu dnes 9 let, pořád to strašně bolí..stalo se to 4 listopadu volal mi, ať přichystám dobrou večeři ale už nedojel, kousek od našeho domu měl na kluzké vozovce nehodu......když mě k němu policie dovezla, držela jsem ho v náručí a nechápala co se stalo, jako by spal..nechápu to dodnes, nejsem smířena s jeho smrtí vždyť mu bylo teprve 19 let...žiju ale ztráta dítěte je jako probodnutí srdce. Když teď slyším o nějaké nehodě, říkám,zase jedna neštastná máma...Děti by neměly umírat dříve než jejich rodiče..
