Přidat komentář

Jsme na tom tedy úplnně stejně i mně zemřel ve věku 56 let manžel v loni v prosinci a mám úplně stejné stavy, které popisujete, nemám žádnou radu, sama bych jí potřebovala, kdo to nezažil nepochopí, doktor by mně nejraději cpal jen antidepresivama, brala jsem je asi měsíc a vysadila, nebot jsem byla pouze utlumená a nic si nepamatovala, jako kdyby mně mozek vůbec nepracoval, jsem též sama a stále to bolí, mám dokonce schované věci, které měl manžel naposledy na sobě a spím s nimi a asi je nikdy nevyperu, nebot ho s těch věcí cítím, je to strašný ta samota a bolest, v práci jsem to nezvládala, skončila jsem na neschopence a když jsem se vrátila do práce dostala jsem výpověd, i tak se lidé zachovají, však to jednou poznají sami, nebylo mi ani tak mizerně při pohřbu, jako je mi ted, stýská se hrozně moc, čím je to déle, tím je to horší, mám neustále křeče v břiše, nespím a ty rána jsou příšerný, jsem s vámi a napište jak to zvládáte