Dobrý den, jsem ve stejné fázi jako vy. 30.7.2009 mi zemřel otec. Velice jsem ho milovala a miluju. Snažím se být mamince oporou, ale jelikož jsme měli k sobě velice blízko, kdy se mnou otec i matka sdíleli nejen choroby, ale i některé intimní věci, jsem průběžně na Lexaurinu 3. Má maminka také. Musí se naučit žít sama, byli spolu necelých 27 let neustále spolu. Nechci jí svým zármutkem zatěžovat, snažím se být silná, ale nejde to. Mám posit, že se mlátím ode zdi ke zdi. Chvíli mám pocit, že se vrátí, že jen někam odjel, chvíli na to si to plně uvědomím, že naše rituály už nikdy nebudou. I když se se smrtí setkám skoro denně, teprve teď jsem schopná pochopit reakce a určité jednání lidí. Jak dlouho to bude trvat ? To je otázka. Zhruba tak rok to bude trvat určitě. Bohužel může to být i podstatně déle. Přeji Vám pevné nervy a sílu k vyřizování na úřadech. Lucka
In reply to Dobrý večer , i já jsem se by Anonym (neověřeno)