Myslím si, že každému pomáhá něco jiného. Ze své zkušenosti mohu potvrdit, že jsem se ještě nevyrovnala s tím, že po smrti mé babičky jsem se dostala do stavu určité bezmoci a pravděpodobně z této bezmoci a možná i ze vzteku, že mě chtěli pomoci tím, že zavolali psychiatrovi, který doporučil odvoz do nemocnice, že prý mi tam něco dají, se hodně těžko vzpamatovávám. Nebyla jsem schopna se dost dlouho z této zkušenosti vzpamatovat, neboť mě dostala do ještě větších potíží. Po návratu z nemocnice jsem přemýšlela o sebevraždě, neboť v nemocnici konstatovali, že mám těžkou depresi, kterou jsem vůbec necítila. Na pohřbu mé babičky jsem ani nebyla, takže o to to pak bylo ještě horší. Myslím si, že v některých případech je takovéto řešení situace zcela nevhodné, ale pokud člověk nedokáže smrt přijmout a ani vlastní pocity s tím spojené včetně smutku a jiných dalších a snaží se to popírat může dojít k mnohem závažnějším následkům, které mohou hluboce ovlivnit jeho další život.
