Gábino, poslala jsi sem trochu slunce, to je dobře... Těžko se prodírá mlhou smutku, ale je tu. Podobně jako ti, kteří nám zemřeli. Představuji si, že tu za clonou naší mlhy čekají, až uslyšíme jejich slova: jsem s tebou, je mi dobře, proč se tedy trápíš? Myslím, že moji milí zemřelí tohle říkají. Snažím se být s nimi, být jako oni, trochu tady a trochu tam. Až umřu (a budu moci objevovat všechna ta tajemství, na která teď nedosáhnu), moc bych si přála, aby mí blízcí věděli, že se mám dobře a nesoužili se. Slzy je třeba vyplakat, někdy je dobré mít na čas i léky na posilu. K tomu ale je určitě dobře vědět, že i když my pro mlhu nevidíme, slunce za ní čeká a snaží se jí i rozehnat. Myslím, že mu trochu můžeme z druhé strany pomáhat...
