Jmenuji se Gábina, je mi 29 let a tatínek mi zemřel před 11-ti lety na rakovinu. Bylo to v období, kdy jsem ho strašně moc potřebovala. Mamka užívala léky na zklidnění, ale já se musela vyrovnávat se vším sama. Dodělat školu, vybrat si zaměstnání. V té době jsem si řekla, že mě taťka vidí a že by byl rád a hrdý, kdybych vše zvládla. Často se mi o něm zdá a já jsem šťastná, že si můžeme povídat. Chtěla bych Vám všem popřát optimismus, protože ti, kteří Vás takhle opustili by si určitě přáli, aby jejich děti, manželky prostě Vy šli dál svoji cestou. Noste je v srdíčku, dívejte se na jejich fotografie, mluvte o nich. Kdo v srdcích žije, neumírá. Moc Vám všem fandím. Život jde dál, budoucnost přináší i krásné věci a prožitky. Jen se jim člověk nesmí stranit. Mějte se krásně a hlavu vzhůru!
G.
