Ahoj Jani, je mi 25, je to skoro 3měsíce, co mi zemřel táta a jmenuju se taky Jana. Na začátek dost společného... Nebrečím každý den, ale mám v sobě nějaký blok...asi to znáš.. a pak najedou přijde podnět, který spustí vlnu smutku a já se prostě musím vybrečet..a pak zase 3-4dny funguju v pohodě. Stejně jako ty mám pocit, že odcestoval a musí se prostě vrátit. Chybí mi jeho hlas v telefonu, stejně jako samotná možnost mu zavolat. Stejně jako Tebe i mě trápí myšlenky ohledně dětí a svatby. Rozhodla jsem se, že se nevdám, nebo pouze budu mít malý obřad pouze se svědky, protože si nedovedu představit, že mě někdo jiný něž on vede k oltáři.
Oběma nám nezbývá, než být silné. Proto Tobě, ale i sobě a všem s podobným osudem přeju, abysme to zvládly. Hezký den....Janina
