třetím rokem ,je schizofrenik a k tomu se přidala stařecká demence,takže někdy to je na pokraji sil.
Už dva roky jen leží,poslední dobou už moc nemluví a když,tak křičí a mluví s mrtvými.
Minulý týden ji selhalo srdíčko a odvezla ji záchranka.Chodila jsem tam každý den,protože když jsem přišla druhý den odpoledne,cítila jsem že je potřeba ji přebalit a tak jsem přišla na to,že má dekubit a to dost veliký,šokovalo mě to tak,že už na ni nesměli sáhnout a tak jsem chodila 3x denně a dělala jsem vlastně to co doma. Za celé dva roky co leží neměla dekubit,na to jsem opravdu dávala veliký pozor,protože jestli mám něco řádně nastudovaného tak jsou to právě proleženiny.A není to opravdu nic hezkého a určitě to dost bolí.Bohužel teď po pobytu v nemocnici jsou to díry až na kost.
Já jen doufám,že už mamka nebude muset do nemocnice,přitom tam mají suprové podklady,jenže ty vyndali až když jsem je zkritizovala a poslední den ,než měla jít domů,tak jí chtěli dát antidekubitní podložku..to opravdu brzy:-/
Požádala jsem o pomoc Arniku,která k nám denně jezdí a ošetřuje ty hrozné rány.Asi bych to sama nezvládala.
Odešla jsem z práce abych s ní mohla být,protože jinak by skončila někde v ústavu a už by tady dávno nebyla.
Nejsmutnější však na celé věci je to,že jsem ztratila sourozence a to jen z toho důvodu,že chtěli vědět,za co utratím mamčiny peníze.
Na to abych se starala sama o mamku,na to jsem byla dobrá,oni se starat nemohli.Já musela odejít od rodiny a z práce a ještě k tomu jim skládat účty.Dnes už je to dobré ale hrozně to bolelo.sestra tu už dva roky nebyla,mamace ani k svátku či k narozeninám nepopřeje,nezeptá se po zdraví....
Když jsem řekla bratrovi ,že musím koupit antidekubitní podložku tak na to řekl,že to nemá cenu....to přece není normální?? Jak se mám v takové chvíli zachovat??Přejít takovou poznámku ??
Jsem tu 24 hodin denně a asi se to na mě podepsalo a některé výroky nejsem schopna pobrat.
