Vaše řádky jsem četla několikrát, a i teď se ostýchám reagovat, protože nějak nemám slov. Je to moje první reakce na kohokoliv přes internet, ale pokusila jsem se bariéru překonat, abych Vám mohla vyjádřit obdiv, jak samozřejmě a pravidelně konáte tolik nepopulárních věcí v rámci pocitu zodpovědnosti a křesťanské "povinnosti", jak Vy tuto obětavost nazýváte. Myslím, že i Vy i Vaše žena jste velmi odvážní a stateční dospělí lidé a řekla bych, že to, co pro své rodiče děláte je právě spíše vzácností. Jste pro mě poučením a já sama bych se se stejným pocitem zodpovědnosti a křesťanské povinnosti chtěla postarat o své rodiče. Děkuji.
