Můj 75 letý tatínek se po sdělení diagnózy karcinom pravé plíce s metastázemi na levé straně plíce, rozhodl odmítnout onkologickou léčbu tzn. chemoterapii a ozařování. Maminka, sestra a já jsme se těžko s tímto rozhodnutím smiřovaly, ale dnes když tatínek po roce odešel, víme, že udělal dobře. Až na poslední tři měsíce, kdy už jen ležel, prožil zbytek života relativně v klidu, mezi námi, ve "své posteli" bez větších potíží a bez bolestí, s vědomím, že nezůstane sám. Pracuji na onkologii a po roce strašné úzkosti, zda zvládneme celou situaci, aby otec příliš netrpěl, byl osud k němu i k nám milosrdný. Dnes po několika měsících, kdy už o tom můžu mluvit, mě mrzí jen jedna věc. Při pozvolném vzniku kachexie, když přestával jíst a později skoro vůbec nejedl, jsme mu asi půl roku dodávaly bílkoviny formou Diasipů a sušené bílkoviny Protifan. Diasip stojí kolem 50 Kč potřebovali jsme 1 - 3 denně, bílkovinný koncentrát za 190 Kč vydržel tak 4 dny.Trvalo mi nějaký ten měsíc přesvědčit maminku, aby zažádala o příspěvek na pojišťovně. Nechtěla nikoho obtěžovat. Ale nemusela se ani namáhat. Revizní paní doktorka v Prostějově ji vypoklonkovala s tím, ať dá tátu do nemocnice na infuze. Tenkrát jsme to nechali být, byli jsem příliž zraněni a vystrašeni s tím co bude dál. Konec tečka. Pani doktorka se ani nedoví, jak lidsky se zachovala! Určitě ušetřila pojišťovně nemalý obnos, který by stála hospitalizace mého otce.
