Dovolím si zareagovat na dva předešlé příspěvky. Souhlasím, že dané situaci by byla nápomocna také úprava legislativy, která by zvýšila finanční příspěvek pro tyto potřebné lidi a jejich rodinné příslušníky. Chci ale poukázat ještě na jeden a to ne méně důležitý faktor. Pokud vezmeme v úvahu, že např. Ustí n.Labem a sousední Litoměřice, tedy lokalita, která se potýká s jednou z nejvyšší nazaměstnaností, byly vybudovány hospice, pak si musím položit otázku- jak je možné, že právě zde, kde se tak těžce shánějí finanční prostředky? Je to tamní morálkou. Našli se zde lidé, kteří vnitřně pocítili, že takováto zařízení jsou nezbytná. V naší rodině máme babičku, které je přes 90 let. Stará se o ni její dcera. Žijí na Moravě, tudíž ani pro ně není finanční situace nikterak jednoduchá. Rodina by svou maminku do nemocnice za žádnou cenu nepřemístnila, i když jim to bylo nejednou nabídnuto. Pro to bych se přimlouvala za to, abychom my, kdo o otázce smrti víme, nebály se o ní také hovořit. Naše společnost potřebuje znovu navrátit do svého povědomí lidskou smrtelnost. V podobě její přirozenosti, možnosti urovnání vztahů v rodinách, odpuštění, smíření.
