chtěla bych se podělit také o svou špatnou zkušenost se zdravotnictvím a umíráním:moje babička(82 let) šla na opearaci srůstu střev a po měsíčním pobytu v nemocnici už se domů nevrátila.Celý měsíc nejedla a nepila-prý nemohla.Dávali jí jen kapačky.Udělali z ní ležáka s plenama.Den ode dnelábla a chřadla. A nebylo nám dovoleno něco udělat! Bylo nám řečeno,že je po zdravotní stránce v pořádku. Dokonce v den její smrti p. doktorka řekla, že si jí můžeme vzít domů a přes argumentaci, že nemůže ani jíst,ani pít ,že to prostě v takovém stavu nejde,tak kontatovala,že ji pošlou na LDM! A večer volali, že umřela, že selhalo srdíčko. Nikdo si nedovede představit tu bezmoc a smutek, že jste se nerozloučili s člověkem, kterého jste milovali.Vždy jsme se s ní všichni rozloučili a zítra přijdeme zase, ale takové to konečné rozloučení jsme neudělali.Přestože jsem vnučka a sama mám dvě dcerky, pořád mám výčitky svědomí, proč jsme neudělali pro ni víc,vždyt tu mohla s námi ještě být!Převézt ji do jiné nemocnice atd.Přestože jsou to již 4 měsíce, nemůžu o ní s nikým mluvit, hned brečím, mám vůči ní výčitky svědomí, že člověk nikdy neřekl, jak ji má rád a jak jí miluje a další hezké slova.Přestože se chováte k člověku pěkně.Nemůžu se s tím smířit a vyrovnat..Přestože mám hodně načteno o tomto tématu, reinkarnaci i regresní terapii, moje maminka, kterou to taky hodně sebralo tvrdí, že v této fázi potřebuji pomoc odborníka! Je to pravda, nebo je to ještě forma smutku z odchodu blízkého člověka?Už v rodině umřelo hodně lidí, ale toto prožívám poprvé....
