Už asi 2 hodiny pročítám tento portál, všechno mne kolem stáří zajímá a vidím hodně nedostatků. Vlastně málokdo z nás ví, jak se zachovat, aby náš tatínek, maminka, dědeček, babička, dítě... odcházeli ze života důstojně, tak jak by si přáli. Mizivému procentu se to podaří.
Můj táta má 86 a dva roky žíje (živoří) v seniorcentru. I když jsme tři děti, není nikdo, u koho by mohl dožít. Z toho pramení mé výčitky a stresy téměř každý den.
Vidím jak trpí a neumím nic udělat. Sama bych to nezvládla. Momentálně jsem doma po úraze a tak sedím u pc a sháním informace, jak to udělat, aby aspoň umřít mohl u někoho blízkého doma. Jenže se vynoří tolik otázek a komplikací/co s prac í- dám výpověď - z čeho budu žít až táta nebude a do práce mne zpět nevezmou? Spousta návrhů, ale nakonec se žádný nedá použít - nebude to nakonec horší než v DD? Až jsem z toho tak vyčerpaná a musím tuto myšlenku opustit.
Možná je lépe se snažit co nejčastěji!! ho navštívit a pobýt s ním v klidu pár hodin.
Jen až bude opravdu odcházet, upozorní nás někdo předem na to? Dá se to vůbec nějak zjistit a zařídit? Abych s ním mohla být v poslední chvíli? Mám právo vyžadovat od personálu tyto informace? Zatím jsem na dotazy dostala jen vyhýbavé a všeobecné informace.
Jak vidět, je toho hodně,co bychom potřebovali vědět. Ti co to vědí, nemají čas informovat. Čekala bych od lékařů, aby mi poradili, jenže jsou většinou opravdu tak vytíženi, že to není možné.
Řeklo by se, že se s tím musíme smířit, ale to se mi nechce. Budu hledat dál a snad se mi podaří ještě něco pro tátu udělat.