Je to hrozné, jak to letí. V roce 2005 jsem zde psala, jak mi umírá maminka. Den na to už jsem jí nespatřila... Už jsem jí nic nestačila říct. Umřela dřív, než jsem stačila přijít a vše jí ve spánku povědět. Nyní bojuji s tatínkem. Za 14 dní se mu asi prokáže rakovina kostí. Tentokrát to musím zvládnout lépe. Budu s ním až do poslední vteřiny. Nenechám ho umřít o samotě. Pak už zůstanu sama. Bez rodičů, prarodičů.
