tchýně umírala poměrně velmi rychle na karcinom žaludku (rostl v ní prý asi rok, odhalili to asi 14. srpna 2007 a 24. září téhož roku už umřela. Byla ve Vysočanech (v Praze). Nemůžeme si na péči stěžovat, všichni byli moc milí a trpěliví a velmi se snažili o to, aby netrpěla bolestmi. Byli jsme za ní tři dny před smrtí, kdy ležela na pokoji se dvěma ženami, z nichž jedna jen ležela a druhá blábolila cosi nesrozumitelného, ale nesla to statečně. Další den tam byla jedna z našich příbuzných, a oznámila nám, že ji dali na samostatný pokoj, který stojí cca 500,- Kč (??? nevím, zda si to nepletu, tuto informaci prosím neberte úplně vážně). Mysleli jsme si, že je to proto, že měla takové bolesti, že "rušila" své spolubydlící. Teta, která dělá rehabilitační sestru na LDN mi tvrdila, že je to proto, že už tchýni zbývá jen velmi málo času (odhadovala to na čtrnáct dní...) a proto ji dali na jiný pokoj, aby měla klid na umírání. Když tam manžel o den později přišel, řekli mu, že jíst jí už dávat nebudou, že ji budou pouze zavodňovat a tlumit bolesti (poslední dva dny již musela mít morfium), dokud nebude konec. Nevěděla o sobě, byla neklidná, občas otevírala oko, ale už nekomunikovala, když na ní manžel mluvil. Zemřela hned následující den večer. Prý už ten den odpoledne ale byla naprosto v klidu, vyrovnaná, spala, i trošku růžová v obličeji (předtím byla voskově žlutá - měla metastázy na játrech) - byla za ní naše příbuzná, která netušila, že už v tu chvíli bylo jasné, o co jde a byl to pro ní strašlivý šok. Myslela si, že se ještě vrátí domů.
Můj dotaz zní: je toto standardní postup (pokud má daná nemocnice tu možnost), dávat umírajícího na samotku, aby měl klid, nebo se jednalo spíše o mimořádný nadstandard?
