Kateřina
  (kontaktovat autora příběhu)
12. července 2024
Truchlení

náhle úmrtí manžela

Dobrý den, 15.6.2024 nám náhle umřel táta, mně manžel, syn, brácha,kamarád bylo mu pouhých 47 let.
Praskla mu aorta, během 1min.byl pryč....
Žijeme jak v nějaké bublině, přežíváme ze dne na den....Je tu někdo s podobným příběhem?Komu umřel takhle brzo partner a zvládl to....dále žít? My víme, že musíme....,ale ta bezmoc,zoufalství je šílená..... Děkuji

Kika
  (kontaktovat autora příběhu)
1. září 2024
Dobrý deň ja mám podobný osud je to 2,5 roka čo mi zomrel muž a zostala som s dvomi deťmi sama ,keď sa to stalo menší mal 2 roky a starší 7 ..neviem ani sama ako to dávam je to strašne psychicky náročné všetko …vychovávať deti sama bez chlapa je náročné ..bojím sa ,že už nikdy nebudem nikoho tak milovať ako jeho a najhoršie je ,že si nechcem ,alebo sa bojím nejakého muža pustiť bližšie ku mne a cítim na sebe ,že ma to strašne zmenilo ..muž by mal teraz 36 rokov …je to také ,že jeden deň lepšie ďalší horšie a takto kolom dokola …ten kto si to neprežil nepochopí nikdy
Jiřina
21. srpna 2024
Mila Kateřino,
příští týden to bude 6 let, kdy odešel můj manžel, otec našich dcer (tehdy 7 a 10 let) a ani ne dvouletého syna. Mně bylo 36 let. Zemřel po 5 týdnech od diagnostikování onkologického onemocnění. Nad vodou mě drželi děti, rodina, přátelé a antidepresiva. Teď jsem čerstvě zamilovaná, i když jsem si jiného chlapa po boku nedokázala představit. Děti mě neskutečně naplňují, v práci jsem spokojená... tak teď po dlouhé době mám konečně pocit, že jsem spokojená sama se sebou. Všechno chce čas... někomu stačí pár měsíců... někomu pár let
Dana
16. srpna 2024
Dobrý den. I mně před 2,5 lety zemřel manžel. Bylo mu 51 let a měl rakovinu. Je to velká ztráta a člověk se s tím musí vyrovnat. Ale není dne, abych se mi po něm nezastesklo. Přeji Vám hodně sil.
Radmila
17. července 2024
Dobrý den,soucítím s vámi.Mě zemřel manžel před třemi lety,bylo mu 51 let.Pořád to moc bolí a stále jsem se s tím nevyrovnala.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Kateřina
  (kontaktovat autora příběhu)
2. srpna 2024
Dobrý den paní Radmilo,
děkuji za Vaši reakci. Je mi to moc líto co Vás potkalo. Teď teprve v srpnu to budou 2 měsíce a přijde mi to jako věčnost, ale je to bohuzel čímdál horší....myslím na Vás a přeji všem lepší zítřky Katka