Nabírání vědomí z komatu?

Dobrý den,můj tatínek je v nemocnici na nip již 30dni. Je mu 67 let. V první byl v komatu asi dva týdny, pak přešel do vigilniho, tak mi to bylo řečeno, má otevřené oči, ale bloudí, dívají se zkrz a na nic nereaguje, v něm byl zhruba taky dva týdny a pak jsem si postupně všimla , že začíná vnímat sice jen na pár sekund a pak zase bezduchý výraz a spánek. Asi týden ale už i doktoři říkali, že mají napsáno, po mé otázce, jestli je ještě v bezvědomí tak že prý ho nabírá. Reaguje na hlas a dotek. Umí kyvnout na ano a ne. Poznal nás rodinu, je litostivy, ale i se usmívá, záleží co mu vykládám z toho, co jsme prožili. Když jsem odcházela s návštěvy byl strašně smutný, ale kýval na to,že chápe že musíme jít, že musí bojovat a že zase přijedeme. Máme to daleko🙁 jsem z toho úplně v háji, pořád brečím tak ho vidět. Ale říkali že se pravděpodobně už nevzbudí a teď se děje tohle. Měl silné krvácení do mozku i s operací a odstranění lebeční kosti, má tracheostomii,už dýchá sám a budou mu dělat peg. Začali s ním trochu rehabilitovat. Hodně rychle ale usíná je unavený. Má otázka zní, může se i to usínání zlepšit, že vydrží déle bdělý, a třeba se i zbaví tracheostomie? A co více mužů udělat. Prý Minho někde kvůli tomu co všechno má nikam jen tak zatím nevemou, na rehabilitacicni pobyt. Jak mám více pomoci. Můžu za ním jezdit jednou týdně snažíme se já a další dvě osoby střídat a volat s ním přes skype. Pište mi vaše zkušenosti. Prosím jsem úplně psychicky na dně musím mu pomoci, chybě pravou rukou, levá je slabá, ale taky jsem zažila úplně na začátku, že s ní hýbal. Hýbal prsty u nohou. Ale to bylo všechno ještě na začátku, pak byla pandemie a teď jsem ho viděla jen jednou, tak nevím úplně jak je na tom s pohyblivostí.