Veronika
•
7. listopadu 2019
•
Truchlení

manžel

Před dvěma měsíci mi umřel manžel, byl vážně nemocný, takže nějakou dobu jsem věděla, že tato nemoc končí špatně. Nikdy se ale neumíme na to připravit, to ani nejde. Umřel nám doma, obklopen milujícími lidmi, jenže já od té doby si s tím neumím poradit. Tak strašně mě to bolí, tak strašně mi chybí. Dost často si tady čtu příběhy lidí a vím, že to bolí každého. Ani nechci moc mezi lidí, bydlím v domě a práce okolo je dost, ale ani to mě nepřivede na jiné myšlenky.
144 lidé vyjádřili účast.
2 reakce Vložit vlastní příběh
Veronika
  (kontaktovat autora příběhu) •
7. listopadu 2019
Dobrý den, je v pořádku, že to bolí, nebraňte se řádnému truchlení, ačkoliv je nesnesitelné. Jen po této prožité bolesti pak budete schopna najít zase smysl Vašeho nového života. Můžete to brát tak, že prožívanou bolestí uctíváte manžela a dáváte mu tam nahoru jasně znát, jak moc Vám na něm záleželo. Až nastane ten správný čas, nebude bolest tak intenzivní a čerstvá, tak se zase vraťte sama k sobě, vzpomeňte si, že Vám záleží také na Vás a začněte znovu plnohodně žít. Taktéž prokážete pak úctu manželovi, protože i on nahoře jistě uzná, že slz už bylo dost :) Přeji Vám spoustu sil do dalších dnů. Věřím, že vše důstojně ustojíte.
131 člověk vyjádřil účast.
Veronika
•
8. listopadu 2019
Dobrý den,
moc Vám děkuji za tato slova, ono v tomto období pomůže vlídné slovo a působí jako pohlazení. Ze svého okolí totiž mám pocit, že už by to stačilo......Víte, bylo to naše druhé manželství, byli jsme spolu krátkou dobu, postavili domeček a byli velmi šťastní. Než nám řekli tu krutou diagnozu a vše se zhroutilo. Manželovi sice bylo 68 let, ale byl to ten nejhodnější člověk, co jsem ve svém životě potkala. O to víc se s tím nemůžu poprat. Mějte hezký den.