Jak mám žít dál??

Ahoj,
je mi to moc líto a je krásné, že jsi k ní měl pozitivní vztah. Už se to nezmění, babička už je navždy pryč. Je to kruté, ale je to fakt, který je třeba přijmout. Věnuj se svým koníčkům, škole a věz, že čas udělá své. Ten je osvědčeným lékařem.
Nejdůležitější je, jaké po ní zůstaly vzpomínky. Jak se říká: "kdo je uchován v našich srdcích a vzpomínkách, ten žije dál."
Také dodávám, že bohužel teplota a takové, řekněme chřipkové příznaky skutečně patří do procesu umírání. (Vlastní zkušenost, taky jsem nepoznala, že se blíží konec). No a paní doktorka vás chtěla buď ušetřit, což je sice hezké, ale pravda se musí říkat vždy(!). Anebo skutečně přesně nevěděla, co se s babičkou děje a proto řekla to, co řekla.
Stav umírajícího pacienta je asi docela nevypočitatelný, takže bohužel nemohla dožít u vás doma.
Přeji mnoho štěstí v životě a hlavně klid v duši. Vezmi si z babičky to nejlepší, co ti předala. Bude ti to sloužit celý život! :)
Hodně zdaru tobě a tvé rodině! :)

hedna rada pokud nemocnice nebo personal pochibyl tak žalovat až zmodrají ! nic jiného na ně neplatí