Jana
24. srpna 2018
Bolest

Maminka

Moje maminka musela odejít z domu který spolu s mým tatínkem postavili.Tatínek zemřel v 64 letech, dům dala bratrovi, přestože si taťka přál, aby ten co zůstane měl svoji polovinu. Bratr dům zastavil v bance pro podnikání své manželky a nakonec mamku vyhodil...šla ke mě, byla u mě od roku 2013 a bohužel letos v dubnu zemřela.Začátky u nás pro ni byly zlé, plakala, stýskala si a přestože se tu měla dobře, měla svoji místnost, doma měla stále jinde.Trpěla demencí, její stav ji postupně dával zhoršoval, pak už to nebyla ona, nemluvila, hubla, jen mě ke konci hladila po ruce.Byly velké problémy s počůráváním, pokakáváním, někdy mě už také ujely nervy a třeba jsem i nadávala, když si svlékla pleny a dělala to jedno buď.
Večer před smrtí jsem s ní byla než usnula, říkala jsem ji slova lásky, jak ji mám ráda, děkuji ji za vše, jak když to člověk tuší, v noci jsem se na mamku byla podívat, krásně spala, oddychovala, ale ráno v 8 hodin už nedýchala, byla teplá, jen špičku nosu měla chladnější, tolik lituju, že jsem ji nedržela v náručí, že malým okamžikem jsem její odchod propásla.Je mi po ní hrozně smutno, nevyrovnala jsem se s jejím odchodem, udělala bych nemožné jen kdybych ji měla tu moji maminku hodnou milovanou...to ale člověk pozná, až když ten člověk není.No a bratr zemřel za 4 měsíce po ní, minulý týden jsme ho pohřbili, odešel aniž bychom se smířili a to je další věc co mě trápí a bolí.
Moji milí rodiče a bráško, denně na Vás s láskou vzpomínám, posílám modlitbu za Vaše duše, ale ta moje mě bolí....Važte si rodičů a dokud jim to můžete říkat, jste šťastní lidé......

121 člověk vyjádřil účast.
Henrieta
8. září 2018
pani Janka prajem úprimnú sústrasť. Ja tu nemám už 5 rokov mamu a musím napísať, že niekedy mi je strašne za ňou smutno. Najhoršie je že jej už nič nemôžem povedať, čo ma trápi, čo som dnes robila, nemôžem ani ja už pre ňu nič urobiť. Život ma už niekedy vôbec nebaví, mama mala rakovinu, pozerala som ako sa stráca mi pred očami, zomrela v nemocnici, pretože nemohla už ani z postele zísť, bolo to strašné, myslela som že mi praskne srdce. Mám dobrého otca, ale vôbec si neviem predstaviť, že ho raz budem musieť pochovať. Minule mi na cintoríne ukazoval kde ho máme uložiť - vedľa mamy. Rodičov ako píšete je treba si vážiť stále. Ja som ich vždy mala rada, vždy som sa o ich do istej miery bála, aby sa im niečo nestalo. Mamu som ešte ako dieťa vždy chodila čakať von na ulicu keď prichádzala z práce. Teraz mám len spomienky, ale sú dni keď ma prepadne plač. Nič už nie je ako predtým. Držte sa a prajem veľa síl. Henrieta
Pavla
27. srpna 2018
Paní Janičko, já maminku do poslední chvíle držela za ruku, ale ani to bolest nezmenšilo. Nevyčítejte si to. Jak maminky odchod popisujete, zemřela ve spánku a jistě s vědomím, jak moc jí milujete a kolik jste toho pro ni udělala. A udělala jste hodně. Není mnoho lidí, co by se o rodiče tak obětavě starali jako vy o maminku. Já, i když jsem mamince do posledního vydechnutí šeptala jak moc jí mám ráda, hladila jí, držela za ruku, i tak mám pocit, že jsem jí spoustu věcí neřekla. Vzpomínejte na to krásné. Nebylo toho jistě málo.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Jana
2. září 2018
Paní Pavlo, děkuji Vám za to co jste napsala, vzpomínám s láskou na všechny moje milované, tatínka, maminku, bratra, prarodiče které jsem měla moc ráda, mám přesně ten samý pocit, že hodně slov nebylo řečeno.Před hodinou jsem se dozvěděla, že v pouhých 49 letech odešel můj kamarád a hlavně výborný člověk Libor.Ať odpočívají v klidu a pokoji.....