Život člověka má být kvalitní a důstojný do posledních chvil

Domov důchodců v Bystřanech už od loňského roku intenzivně spolupracuje se zařízením sociální péče v Drážďanech. V současné době probíhá společný projekt věnovaný poskytování paliativní péče klientům s demencí, nazvaný Návrat k lidskosti. Je financovaný z Fondu malých projektů Cíl 3.

„Projekt spočívá především v předávání zkušeností. My jsme byli již třikrát v zařízení v Drážďanech a dnes jsou naši němečtí kolegové u nás na společném semináři věnovaném spirituální službě v dlouhodobé péči. Možnost pro naše zaměstnance získávat alespoň pár dní zkušenosti na pracovišti zahraničního partnera pro ně znamená velmi mnoho a oceňují to. Po návratu zpracují zprávu, v níž se s ostatními podělí o všechny nové poznatky. Naši zaměstnanci by do Německa rádi jezdili víc a stejný ohlas máme i ze strany německých kolegů, ale je to samozřejmě vázané na finance,“ vysvětlila nám ředitelka Domova důchodců v Bystřanech Miroslava Barešová.

Pracovníkům dráďanského zařízení sociální péče se v Bystřanech líbí. „Je to tu moc hezké a velmi srdečné. Cítíme se tu velmi dobře, jsme už taková velká rodina. Vidíme tu nové věci, jiné přístupy, třeba u nás mnoho věcí píšeme, zatímco tady se jednoduše skenují,“ shodli se.

Projekt Návrat k lidskosti má za cíl naučit se poskytovat paliativní péči, kterou v Bystřanech zavedli nově a v Německu už s tím mají dlouholeté zkušenosti. „Německá strana je v tomto směru výrazně vpředu a máme se co učit. Jejich kontakt s lidmi, kteří jsou v závěrečné fázi života je velmi citlivý a lidský. Pracují s rodinou už od chvíle, kdy klient do jejich zařízení přijde, až do doby, kdy zemře. Mají dokonale zpracovanou metodiku a za každým klientem denně někdo chodí nejen kvůli běžné péči, ale aby si s ním popovídal, pustil mu hudbu nebo ho jen chvíli držel za ruku,“ popisuje zkušenosti, které si z Drážďan přivezla, ředitelka Barešová. Jak říká, u nás je zvykem člověka, když se blíží jeho konec, nechat převézt do nemocnice. Lidé tak umírají sami v prostředí, v kterém se rozhodně necítí dobře. „Chceme aby lidé, kteří u nás prožili část svého života, tu mohli v klidu a v prostředí, v kterém se cítí doma, být až do svého konce. Aby se neprodlužoval život na úkor jeho kvality,“ říká Miroslava Barešová. Zaměstnanci bystřanského domova myšlenku o zavedení paliativní péče vzali okamžitě za svou a k nadšení paní ředitelky chodí s vlastními nápady, jak péči vylepšit.

S německou stranou už je připravený další projekt nazvaný Kniha života. Je velmi vydařený a pokud se podaří na jeho realizaci získat finance, rádi vás s ním seznámíme, protože je velmi inspirativní nejen pro domovy důchodců.