Vzdělávání je prospěšné, ale pozor na vymítání ďábla ve 21. století

Neustále se mluví o potřebě a povinnosti se vzdělávat. Pracovníci v sociálních službách mají nově povinnost absolvovat minimálně 24h odborných kurzů ročně. To je samozřejmě dobře o to se nechci přít. Jen je problém nalézt opravdu dobré kurzy.Již jsem zažil, jak v bloku věnovaném psychologickému poradenství předčítá lektorka 90 % času z jedné knihy a u příkladů z praxe uvádí nejen celé jméno klienta, jeho diagnózy, ale dokonce i jeho adresu, zapomněla jen na číslo mobilního telefonu. Stejně tak nechápu, proč na kurz Komunikačních dovedností s rodinou pro pracovníky v sociálních službách zařadí lektor téma exorcismu a prezentuje své názory o podřadném postavení ženy vůči muži.

Podle mých zkušeností je nejviditelnější situace v kurzech marketingu, fundraisingu nebo obecně v managementu neziskového sektoru. Mnoho lektorů přednáší ty nejzákladnější informace, které najdete v každé publikaci managementu, marketingu, případně fundraisingu a prezentuje je jako převratné a nové poznatky. Smutné bohužel je, že i tyto kurzy jsou stále obsazované a mnozí kolegové z neziskového sektoru je jako novinky vnímá. A to se bohužel jedná o akreditované kurzy. Že by se někde stala chyba? Naštěstí se dá stále ještě vybírat z velkého množství vzdělávacích nabídek.

Občerstvení (zvláště obsažené v ceně semináře) je bezesporu moc příjemná záležitost. Dát si o přestávce kávu s výborným zákuskem, tři druhy sýrů s čerstvým pečivem nebo cizokrajné speciality je jistě parádní. Ale určitě bych měl lepší pocit, kdyby občerstvení bylo skromnější a místo drahé cateringové firmy by ho zajišťovala sociální firma a obsluhovali lidé s postižením. Nejen že pořadatel tímto způsobem umožní zaměstnávání lidí s postižením, může si splnit povinnost náhradního plnění, ale ještě jde příkladem ostatním. Tento přístup bych zejména očekával u státní správy nebo u pořádání vzdělávacích aktivit v jejích prostorách. Rovněž je skvělé dostat podkladové materiály, které si pak můžete odnést domů a dále z nich studovat, ale dostat k nim papírové desky s parciálním lakem, které mnoho nevydrží, nebo psací potřeby speciálně vyrobené ze dřeva, je snad zbytečný luxus. Je mi moc líto, že dík tomu jsou některé semináře a konference neuvěřitelným vyhazováním peněz, zvláště pak jestli místo kvalitního obsahu mohou nabídnout jen nákladné upomínkové předměty. Abychom ale nehaněli zase jen poskytovatele kurzů – ono pro některé účastníky jsou i ty horší kurzy až moc dobré. Bohužel je to tak, pokud poskytovatel sociálních služeb neumí dělit dvěma a to se ještě jedná o vedoucího zařízení (také reálná zkušenost). Takovému zařízení bych nepřidělil grantové peníze, mohlo by tak zbýt více prostředků pro kvalitnější poskytovatele – prostě přirozená selekce, a pak že by peněz na sociální služby nebylo dostatek, ale to už je jiný příběh. Co s tím? Doporučovat a šířit informace o kvalitních kurzech a jejich lektorech a organizacích, které kvalitní kurzy pořádají. A tak jdu příkladem a mohu říci, že velmi dobré kurzy nabízí Agnes – agentura neziskového sektoru, Fokus Praha – tréninkové a vzdělávací středisko nebo třeba Gaudia-ISZ. Stejně tak je třeba se nebát vznést výhrady vůči nekvalitně předvedeným vzdělávacím aktivitám. Běžnou součástí jsou dotazníky s žádostí o zpětnou vazbu. Věřím, že většina pořadatelů chce slyšet upřímný názor – nebojme se proto vznést jakékoli připomínky a ne jen pasivně zaškrtávat pěkné, dobré apod. jen proto, aby byla tato součást kurzu splněna. Pokud se lektor na začátku nezeptá na naše potřeby a očekávání od tématu – buďme prosím aktivní a přijďme s našimi představami sami. Přeji nám všem hodně štěstí na kvalitní kurzy a úspěšné vzdělávání. 

Převzato: Helpnet.cz; autor: Mgr. Filip Budák