Těším se na nebeské lyžování
Tomáš Holub byl prvním hlavním kaplanem armády České republiky, kaplanskou službu v armádě zakládal zhruba v době, kdy také vznikala Cesta domů. Armádní službu opouštěl v hodnosti plukovníka. Byl generálním vikářem královéhradecké diecéze a nyní je generálním sekretářem České biskupské konference. Pestrá minulost, klukovská dynamičnost a stále otevřený a zvědavě nepokojný pohled na věci budoucí, které jsou v našem životě ty důležité – to je pár z mnoha možných charakteristik Tomáše Holuba, kterému dnes pokládám své trochu všetečné otázky.
**Po nějaké době se vracíš do Cesty domů, do její rady. Máš zkušenosti z armády i z církve. Můžeš některé užít v práci pro neziskovou organizaci?
**Myslím, že služba v armádě mi dala větší vnímavost pro strukturu a systémové řízení a následně služba v církvi mne učila, jak tuto strukturu použít v případě, že situace není ani finančně ani personálně tak profesionálně kryta, jako tomu je v armádě. To si myslím, že se dá velmi dobře využít i v neziskovce. A snad ještě jedna věc: učil jsem se v obou případech prakticky používat morální princip menšího zla. I to by se snad mohlo hodit.
**Proměnila tvá služba v armádě a církvi Tvůj pohled na lidskou konečnost?
**Určitě proměnila a hodně. Ono to jistě je dáno i věkem, ale přesto blízkost smrti, která není přirozená, která přerve krásné věci a hluboké vztahy zcela drasticky a nepochopitelně, to je součást života jak v armádě, tak i v kněžské službě.
**A na věčnost?
**S věčností, to moc nedokážu říci. Já v dynamickou věčnost věřím a spíše bych řekl, že vnímavost pro tuto naději lidského bytí spíše zraje s věkem.
**A vidíš nějaké nejsilnější důvody, které dnešním lidem brání jak přijmout svoji konečnost, tak počítat s věčností?
**Nedávno jsem četl, že jestliže člověk nežije podle toho, jak myslí, tak postupně začíná myslet tak, jak žije. To se mi zdá, že je docela pravda, že lidská lenost reflektovat s pomocí svého intelektu poctivě svůj život vede následně k tomu, že člověk žijící trvale na vlně svého okamžitého prožívání není schopen postavit se poctivě k pravdě o své konečnosti, a tak otevřít i svůj život myšlence na věčnost.
**Předpokládám, že Ty s věčností počítáš. Smím se zeptat, na co se nejvíc těšíš, až nebudeš na tomto světě?
**Tady jsem hodně konkrétní: Já se těším na nebeské lyžování: naplno, na nebesky skvělé sjezdovce a s těmi, které mám moc rád.
Děkuji za rozhovor a dobrý sklon svahu přeji.