Střípky ze stanice paliativní péče v Jihlavě

Smysl paliativní péče: vypořádat se s utrpením, umíráním a smrtí

Jihlavská nemocnice se stala prvním zařízením v Česku, ve kterém funguje stanice paliativní péče. Má za sebou první tři měsíce fungování. „O umístění usilují lidé z celé Vysočiny. Některé z nich však není možné přijmout z důvodu nevhodné indikace,“ říká primářka Oddělení dlouhodobě nemocných Eva Balnerová. „Jsme povinni plnit velmi náročná kritéria zdravotních pojišťoven. Jednáme s nimi o rozšíření indikačního spektra,“ doplňuje primářku ředitel nemocnice Lukáš Velev. O pacienty stanice** **paliativní péče se stará tým složený z lékařů, sester, ošetřovatelek, rehabilitační sestry, odborných konzultantů, psychologa, sociálního pracovníka a duchovního. „Snažíme se pacientům a jejich blízkým kromě léčby zajistit maximální pohodlí a v co největší míře respektovat jejich tělesné, sociální i psychické potřeby,“ popisuje přístup personálu primářka: „Naší odměnou je jejich absolutní spokojenost,“ dodává. Běžně tuto péči poskytují hospice, na Vysočině však žádný kamenný hospic zatím neexistuje. Denní náklady na lůžko dosahují přibližně 2000 korun. Větší část je hrazena ze zdravotního pojištění, klienti zaplatí za den ve stanici 300 korun. Pacienti jsou na nové oddělení přijímáni na základě žádosti podané na primariát oddělení dlouhodobě nemocných jihlavské nemocnice. Pacienta je možné objednat také přes obvodního lékaře, přes geriatrickou ambulanci jihlavské nemocnice či překladem z ostatních oddělení nemocnice. Stanice má sedm dvoulůžkových a jeden jednolůžkový pokoj. Vždy pro dva pokoje je k dispozici sociální zázemí. Pro doprovázející je u každého lůžka polohovací křeslo, vhodné i k přenocování. Návštěvy na paliativní stanici nejsou omezené. Celková investice do rekonstrukce a vybavení oddělení dosáhla výše téměř 2 milionů, 300 tisíci korunami se podílelo město Jihlava, téměř 200 tisíci korunami přispěla nadace Komerční banky Jistota.

Stanice není náhradou za sociální lůžko nebo domov pro seniory.

Rozhovor s primářkou Oddělení dlouhodobě nemocných jihlavské nemocnice Evou Balnerovou

**Kolik pacientů už stanicí paliativní péče prošlo? Jaký je o umístění zájem?

**Stanicí prošlo do konce července celkem 16 pacientů. O umístění je zájem překvapivě spíše z jiných okresů kraje Vysočina, než ze samotného Jihlavska. V rámci naší nemocnice je nejvíce překladů z onkologického oddělení a interny.

**Hodně pacientů se na oddělení nedostane, protože „nesplňují podmínky“ přijetí…

**Musí jít o pacienta, u kterého jsou vyčerpány možnosti léčby, které by mohly ještě pozitivně ovlivnit vývoj nemoci. U takových pacientů s nevyléčitelným onemocněním je předpokládaná doba dožití týdny až měsíce. Neznamená to však, že na našem oddělení žádnou další léčbu neposkytujeme. Léčba je zaměřená na ovlivnění nežádoucích příznaků, jako jsou bolest, zažívací potíže, nedostatečná výživa apod. Jedná se převážně o pacienty s onkologickým nebo neurologickým onemocněním.

**Mezi lidmi je o paliativní péči rozšířena spousta mýtů…

Myslím si, že řada lidí neví, co je to pojem **paliativní péče, co mohou od takového zařízení očekávat. Někteří zájemci mají představu, že takové zařízení je náhrada za sociální lůžko nebo domov pro seniory.

**Mohou se na stanici coby pacienti objevit i děti?

**Nemohou. Pro děti s nevyléčitelným onemocněním jsou k dispozici speciální dětské hospice. Naše stanice slouží dospělé populaci, naštěstí jsme ještě velmi mladé pacienty neměli. Jedná se většinou o pacienty mezi 50-70 lety.

**Jaké bývají ohlasy ze strany rodinných příslušníků umírajícího člověka?

**Zatím jsme se setkali pouze s pozitivními ohlasy jak samotných pacientů, kterým je opravdu věnována individuální péče, tak rodinných příslušníků, kterým je v průběhu doprovázení věnována také veškerá podpora ošetřujícího personálu.

**Co říkáte na eutanazii?

**Eutanazie má několik aspektů — právní, medicínský, etický… Ve většině států je tento akt zakázán. Myslím si, že naše společnost není natolik vyspělá, aby mohla o tak důležitém kroku, jako je zbavení života, byť se ohání žádostí samotného pacienta, správně, nestranně a nezávisle rozhodovat. Já jsem proti eutanazii.

**Spolupracujete s psychology nebo psychiatry?

**Již v našem vstupním formuláři se pacientů ptáme, jaké mají požadavky a přání. Nejen oni, ale i příbuzní mají možnost hovořit s psychologem nebo odborným lékařem, ke kterému se vztahuje základní onemocnění. Součástí našeho multidisciplinárního týmu je také kněz, který navštěvuje na požádání nejen věřící nemocné, ale je partnerem pro jakýkoliv osobní rozhovor všem pacientům. Nemocným se také věnuje rehabilitační sestra, která dle sil a přání pacienta udržuje jejich kondici. K dispozici budou našim pacientům dobrovolníci, kteří jim mohou předčítat nebo různými aktivitami pomohou aspoň na chvíli zapomenout na těžkou nemoc. S touto činností začneme po prázdninách, zatím jsem potřebovala, aby se sehrál nový tým všech ošetřujících.

Jsem moc vděčná, že tu dcera může být!

Nelehké chvíle v těchto dnech prožívá 79letá Božena S., maminka 56leté pacientky stanice paliativní péče. Hovoří o tom, jak těžký je úkol pečovat o milovaného člověka, jehož život vážně ohrožuje nemoc.

**Jak těžké je starat se o pacienta, který je odkázán na paliativní péči?

**Je to vyčerpávající – fyzicky i psychicky.

**Myslíte si, že byste byla schopná postarat se o dceru v domácím prostředí?

**Je těžké vzít si nemocného člověka domů. V mém věku obzvlášť. Bude mi osmdesát let. Nezvládla bych to fyzicky. Věřím, že by bylo možné se o ni postarat, ale v mém věku už bohužel ne.

**Jaké úkony by pro vás byly nejtěžší?

**Nejtěžší by bylo koupání a polohování jako prevence proleženin. Personál stanice paliativní péče je v tomto velice šikovný a šetrný.

**Usnadňuje vám situaci to, že jste sama zdravotní sestra?

**Ano, trošičku ano. Já jsem však byla sálová sestra, na oddělení jsem nikdy nesloužila. Pacienty na lůžku jsem nikdy v péči neměla. Většinu věcí se proto učím až nyní.

**Jak se vám líbí prostředí stanice paliativní péče?

**Prostředí je výborné. Má ráz domácího prostředí. Líbí se mi i režim tohoto oddělení. Mohu sem chodit kdykoli. Vyzdvihnout musím hlavně přístup personálu, který je na jednu stranu profesionální a na druhou stranu velice lidský. Všichni se chovají velice přátelsky. Sestry neřeknou: „Paní, zvedněte se.“ Ony oslovují křestním jménem a často i zdrobněle. Dcera má apalický syndrom, což je zvláštní typ poruchy vědomí. I když jí fyzické a psychické funkce nefungují tak, jak mají, spokojenost a pohodu dává najevo. Na této stanici je spokojená, je to na ní vidět.

**A jak se chovají sestřičky k vám -rodinnému příslušníkovi pacientky?

**Ke mně se také chovají velice příkladně. Vycházejí mi ve všem vstříc.

**Za pacienty této stanice a za jejich rodinnými příslušníky dochází vedle lékařů a sestřiček i psycholog, sociální sestra a duchovní. Setkala jste se s nimi? Jak jste spokojena?

**Setkávám se zde s řádovou sestrou. Ta dceři dost často čte. Je moc hodná a šikovná.

**Co se vám tu nelíbí?

**Nic mě nenapadá. Sestry se chovají bezvadně, zařízení je nové, máme k dispozici vše, co potřebujeme. Zatím jsem nenašla chybu. Na počátku jsem si říkala, že tu bude stejný standard péče jako na ODN, že sestra musí poskytnout vždy stejnou péči atd. Ale není to pravda. Zde mají sestry na pacienta více času. Prostředí je rodinné.

**Jak jste se o stanici paliativní péče dozvěděla?

**Umístění na stanici paliativní péče nám bylo nabídnuto primářkou oddělení dlouhodobě nemocných, na kterém dcera ležela. Okamžitě jsme této příležitosti využili. Snad se o stanici a o možnosti jejího využití dozví i lidé zvenčí.

**Kam by byla vaše dcera umístěna, nebýt této stanice?

**To nevím. A jsem moc vděčná, že může být tady! Když jsem si na začátku choroby dcery představila, že by mi ji dali do Ždírce nebo zkrátka někam mimo Jihlavu, kam bych za ní musela dojíždět, měla jsem strach. To bych těžko zvládala.

Když vidíte umírat mladé, jsou ostatní problémy maličkostí

Sedmadvacetiletá Monika Marienková, staniční sestra stanice paliativní péče, říká: Je velmi hezké nejen lidem pomáhat na svět, ale také je z něj umět důstojně vyprovodit a zmírnit jejich bolest.

**Proč jste si vybrala právě stanici PP, kde jste smrti tak blízko?

**Se smrtí jsem se při své práci setkávala od prvního dne. Vnímám ji jako součást života.

**Nosíte si „práci“ domů? Přemýšlíte nad pacienty i mimo nemocnici?

**Občas přemýšlím, hlavně nad mladšími pacienty. Zatím mám ale pocit, že mě tato práce nijak „nevysává“.

**S umíráním se setkáváte častěji, než je tomu na jiných odděleních. Změnila vám práce na stanici PP náhled na život?

**Asi změnila. Když vidíte umírat i mladé, uvědomíte si, že problémy, které se vám zdají obrovské, jsou ve skutečnosti maličkosti.