Paliativní péče v Německu: Deset let náskoku před ČR
Tento článek vyšel 1. října 2012 ve Zdravotnických novinách.
„Když jsem poslouchala zkušenosti českých kolegů, připadalo mi, že jsem se vrátila v čase asi o deset let zpátky,“ prohlásila vedoucí lékařka paliativního oddělení Nemocnice St. Joseph-Stift Dr. Barbara Schubertová úvodem svého vystoupení na mezinárodní konferenci nazvané Ambulantní specializovaná paliativní péče v Německu a v České republice, která se konala v rámci projektu Podpora přeshraniční spolupráce ve zdravotnictví v oblasti vzdělávání, kvalifikace a kooperace 19. září v Drážďanech.
„Pokud lidem položíte otázku, kde by chtěli zemřít, většina vám odpoví, že doma,“ zdůraznila B. Schubertová. „Proto jsme uvítali, když po roce 2000 vzrostla ochota našich politiků i zdravotních pojišťoven ke spolupráci na projektu speciální ambulantní paliativní péče. V roce 2003 byla pak významným katalyzátorem Rada Evropy, která kritizovala úroveň paliativní péče v Německu,“ vzpomíná B. Schubertová. Podle jejích slov bylo výhodou, že v Německu byla politická vůle, která v roce 2004 umožnila vznik právní úpravy, podle které mohla specializovaná ambulantní paliativní péče fungovat.
„Tak došlo k tomu, že v roce 2005 spolkové ministerstvo zdravotnictví ambulantní paliativní péči zavedlo celoplošně. Bylo založeno grémium složené z odborníků na zdravotnictví i ekonomiku, kteří vyvinuli směrnici pro poskytování této péče, ze které se potom odvinuly smlouvy se zdravotními pojišťovnami. K tomuto razantnímu vývoji došlo v posledních asi pěti letech a velmi nám pomohla Nemocnice St. Joseph-Stift, Svaz domácích lékařů a pojišťovna AOK, po níž se připojily další zdravotní pojišťovny,“ zakončila historický exkurs B. Schubertová.
„Věřím, že postupem času i v ČR pochopí odpovědní činitelé, čeho chcete dosáhnout a že tato péče je potřebná,“ vyslovila závěrem naději B. Schubertová.
Bez podpory pojišťoven to v ČR plošně nepůjde
„Podle našich informací je současná situace v ČR taková, že sedmdesát pět procent pacientů nechce umírat v ústavech či nemocnicích, ale přesně stejné procento tam umírá,“ uvedla ve svém vystoupení Martina Špinková z Hospicového občanského sdružení Cesta domů, které se specializovanou ambulantní paliativní péčí zabývá. Podle ní máme v České republice medicínu na vysoké úrovni i výborné lékaře, ti ale nevidí pacienta jako celého člověka.
„Přitom již v roce 2001 vydal výbor Rady Evropy doporučení, v kterém se uvádí, že péče v přirozeném domácím prostředí je základem kvalitní péče o umírající. I proto se již léta snažíme přesvědčit zdravotní pojišťovny, že tento typ péče není přínosný jen pro pacienty a jejich příbuzné, ale i pro ně, protože denní náklady na akutní lůžko, kde umírající pacient často skončí, jsou cca 5000 Kč a na ambulantní paliativní tým 1900 Kč. Bohužel marně. Zkusili jsme tedy bez pomoci pojišťovny založit malý ambulantní hospic specializovaný na paliativní péči podle vídeňských zkušeností,“ uvedla M. Špinková.
Základem české domácí paliativní péče je podobně jako v Německu multidisciplinární tým, složený z lékaře, sestry, sociálních pracovníků, koordinátora dobrovolníků a psychologa. První kontakt provádí sociální pracovník, který pomocí dotazníku vyhodnotí, zda je pacient skutečně pro tuto péči indikován.
„Máme pohotovostní službu, která je pacientovi k dispozici 24 hodin, 7 dní v týdnu – přes den naše dvě lékařky, noci a víkendy pokrývají pohotovostní lékaři, kterých máme pět,“ vypočítala M. Špinková a dodala, že i přesto, že sdružení nemá smlouvu s žádnou zdravotní pojišťovnou, pomohlo již asi jedenácti stům pacientů. „Ročně jich máme sto třicet. Najednou míváme v péči deset až patnáct lidí, průměrně 30 dní. Paní primářka Schubertová řekla, že oni začali s projektem specializované ambulantní péče před skoro dvanácti lety. Doufám, že u nás nebude trvat dalších deset let, než se dostaneme na dnešní úroveň Německa,“ uzavřela M. Špinková.