Marginálie lednová

Marginálie lednová o novém roce

Novoroční předsevzetí jsou obvykle prázdná plácnutí. Kdo se chce „polepšit“, může a má s tím začít kdykoliv, nejspíše hned od okamžiku „prozření“. Vyčkávání na Nový rok nevěstí nic dobrého. To se ovšem netýká hloubavějšího zamyšlení nad tím, co nás čeká, kam se posouváme, čeho chceme dosáhnout, čeho se chceme vyvarovat v přirozeně srozumitelném období (rok školní, rok kalendářní), jaké v něm budou priority a kontrolní body nás jako jednotlivců i jako společenství.

Společensky bude letošní rok 2010 pokračováním úporného zápasu o naši identitu. Ono to zachovávání a měnění identity je vlastně samozřejmou, nezbytnou a trvalou součástí lidské existence, našich životů. Ať si to uvědomujeme a hovoříme o tom, nebo ať si to neuvědomujeme a máváme nad takovými řečmi rukou jako nad nesmyslem a marněním času. Dříve se tomu říkalo zápas o lidskou duši, mluvilo se o pokušeních, o zaprodání duše, o pokání, o mravném či nemravném životě, o zachování tváře či pošpinění jména a pověsti. Někdy jde o dlouhodobá období stabilních svodů, selhání, (ne)mravností a náhodných zkoušek k projevení charakteru. Jindy o přelomová období, kdy se věci se zvýšenou pravděpodobností mohou obrátit k dobrému nebo ke zlému a kdy je většina lidí přímo vtahována do rozhodování, jednání, nucena k volbám co učinit, jak se zachovat, k jakému názoru se přiklonit. I nejednání, nerozhodování, neúčastnění se, hraní mrtvého brouka je konáním, rozhodováním, účastí – i nečinný člověk je přihozen k jakémusi názoru; kdo mlčí, souhlasí.

Letošní rok patří k obdobím vyhroceným, i když narůstá společenská apatie, někdy i rezignace ze zdánlivé nezměnitelnosti dění, rezignace sumce na háčku, jehož odpor uondali povolováním a přitahováním navijáku. Naše doba je navíc zmatená převlékáním kabátů, nasazováním masek, falešným kompromitováním, řízenými diskreditacemi, překrýváním pojmů, účinnou propagandou. Člověk snadno ztrácí orientaci a sedá na lep. Nejen ze zlé vůle, nejen z laxnosti, ale dokonce i z dobré vůle může napomoci do sedla pravému opaku toho, co si přeje a čemu drží palce. Profesionální demagogové překrucují řečené, posouvají, skrývají a zatemňují vykonané, obdivují „císařovy nové šaty“ (kterýž jest ve skutečnosti nahý), staví vzdušné zámky. Čert, aby to spral. Nebo raději ne, raději nebrat „rohatého“ vůbec do úst, neboť, jak zpíval Karel Kryl, „s úšklebkem ďábel viděl pro každého podíl“. Celé je to ovšem taková čertovina, taková lstivá hra o lidskou duši. A jako vždy v podobných případech vábniček a mámení je mnoho, cesty do pekel jsou pohodlně dlážděné a plné dobrých předsevzetí, nejen novoročních. Ve společenské rovině třeba těch jak zatnout tipec korupci, plýtvání, aférám, jak ozdravit politickou scénu a veřejné poměry.

Média sehrávají v tom společenském galimatyáši prapodivnou roli — moudrého slova a smysluplné diskuse se v nich skoro nedohledáš (ještě tak „elitní“ ČT 2, ČRO 6, Respekt, Neviditelný pes), zato čmoudu, až oči slzí – aféry, pseudoaféry, neštěstí po celém světě posbíraná, stejně tak raubířiny a nemravnosti, neblahé prognózy od Nostrodama po ekologisty, když nevyhyneme na oteplení, zanikneme na ochlazení, globální oteplení může být poraženo návratem doby ledové, ať je vám horko nebo zima, už je to tady, konec světa se blíží, smrt a zmar (pastva pro paliativce kamkoli pohlédneš), meruňky pomrzly, silničáře zaskočila zima, plavčíky léto, děti nepijí zemědělcům mléko, zkažený svět se do zkázy řítí, západní mechanismy nefungují, bůh mlčí (zděs Praga češskaja, gdě ty, bog, přepínám…), leda, ledaže zjeví se spasitel, geroj samovládný, vlny chaosu pokynem meče zklidní, mraky zoufalství vztyčenou paží zažene, lidské neřesti ohněm a mečem vykoření, všem nám otcem přísným, leč ochranitelským bude, geroj samovládný, holoubek sivý, šíré Země syn nedostižný.

Až jsem se opotil, když po tomto zjevení ze společnosti lochnesské příšery a psa baskervillského volala na televizní obrazovce nikoliv nevýznamná politička řkouc, že lidem je šumák levice, pravice, jakož i jiné toho druhu prkotiny. Lid(é) prý touží toliko po řádu a pořádku. Přes všechnu líbivost takové zjednodušené přímé akce, je to ve své podstatě (ať si to ona žena uvědomuje, nebo ne) populisticky pekelný útok na demokracii vystlaný spoustou dobrých předsevzetí (ta korupce, aféry, zprofanované tváře…).

Tím, oč v letošním volebním roce v Česku půjde především, je demokracie, základní uspořádání správy veřejných poměrů a kontroly moci. Nepotřebujeme pekelně neomezenou moc, aby nastolila andělský pořádek a zastavila půtky – tomu se říká stanné právo, absolutní monarchie, nelidské poměry. Potřebujeme znovu a znovu účinné kultivování demokratického politického systému a posilování hodnotového systému. Problémy v Česku jsou problémy nás, obyvatel, nikoliv problémy demokracie. A nepotřebujeme absolutistu, aby nás silou zvelebil do andělské čistoty, ale důsledně právní poměry, ve kterých mohou žít umounění lidé. Celá moderní západní civilizace stojí na myšlence lidské svobody a pluralitní kontroly moci omylných, chybujících a často málo mravných lidí dodržujících však určitá pravidla – tomu se říká liberální demokracie. Její nezbytnou složkou je víra v nepozbytelnou hodnotu a důstojnost lidských bytostí odvozenou z existence „vyššího principu mravního“.

Jsme dospělí svéprávní lidé, máme svobodnou vůli, jsme odsouzeni k činění volby a zodpovědnosti za způsob své existence. A máme dnes ke svým volbám, přes všechno to matení pojmů, i dostatek základních informací. Víme či můžeme vědět, jaký je historický vývoj lidstva, známe hodnoty židovsko-křesťanského monoteismu, známe tedy i „svého boha“ a význam liberální demokracie pro pokrok.

Přejme si proto pro letošní rok další očištění a posílení demokracie, nikoli pohrávání s jejími alternativami, důsledná právní a demokratická pravidla, nikoli vládu neposkvrněných Limonádových Joeů, západní ukotvení, zodpovědnost, nikoli „řád a pořádek“, solidární pospolitost s posilováním obcí, nikoli blouznění o sociálním státu ochraniteli, vyhraněnou vládu a opozici, nikoli velkou koalici či jiný návrat národně-frontové jednoty. Podle toho i volme ve volbách. Pokud se takto přičiníme, tak nám snad i vyšší moc pomůže.