Marginálie červnová

K základním úkolům naší společnosti, našich současných generací stále patří, i když si to mnoho lidí neuvědomuje, vypořádání s důsledky obludných totalitních režimů 20. století – nacismu a komunismu – důsledné pochopení jejich skutečných příčin i skutečné povahy jejich zrůdnosti. Jen tak lze účinně bránit tomu, aby se obdobné hrůzy v jakékoliv závažné podobě nemohly opakovat. Jsme tím povinováni nejen osudu našich dětí, vnuků a dalších generací, ale také památce obětí – jak lidí krutě ničených i fyzicky likvidovaných pro svůj původ, majetek, pro své prosté přesvědčení, pro zlovolné udání všudypřítomných udavačů, tak nemnoha statečných, kteří se pokoušeli do důsledků stavět zlu na odpor.

Památka zavražděných, vězněných a týraných obětí totalitních režimů se dosud symbolicky připomíná především 26. června v rámci Mezinárodního dne na podporu obětí mučení. Letos se např. v Praze uskuteční tradiční pietní shromáždění 26. června od 10 hodin na čestném pohřebišti Ďáblického hřbitova (Sdružení bývalých politických vězňů) či již 21. června pietní shromáždění k uctění památky 27 popravených představitelů českého odboje – od 17 hodin v chrámu sv. Víta a poté u pamětní desky na Staroměstském náměstí. (Konfederace politických vězňů). Tradičně navazují 27. června pietní akce k uctění památky zavražděné Milady Horákové – na Újezdě, před pankráckou věznicí, kde byla popravena, či na Vinohradském hřbitově.

Vzpomínkové akce by se však do budoucna měly celoevropsky přesunout na den 23. srpna, který byl v usnesení Evropského parlamentu „O svědomí Evropy a totalitě“ z 2. 4. 2009 navržen za Den památky obětí nacismu a totalitního komunismu (ovšem jiný než násilně totalitní komunismus nejen neznám, ale neumím si ani představit – přívlastek „totalitní“ je tedy nejspíše úlitbou nezrušitelným komunistickým stranám ve světě včetně Ruska či Číny a chabým odkazem na myšlenkovou konstrukci v praxi neuskutečnitelného komunismu utopického). Srpnové datum je výročním dnem rusko (sovětsko)-německého paktu o spolupráci a rozdělení cizích území, který uzavřeli ministři zahraničí Ribbentrop a Molotov v roce 1939 těsně před napadením Polska a jeho rozdělením mezi obě totalitní diktatury (pakt umožnil i ruský masakr polské důstojnické elity v Katyni).

Den památky obětí nacismu a komunismu doplňuje Mezinárodní den památky obětí holocaustu, za který již dříve Organizace spojených národů vyhlásila 27. leden, výroční den osvobození koncentračního tábora Osvětim v roce 1945.

Je dobré připomenout nejen tuto faktografii, ale také skutečnost, že v Evropě není vyrovnání s komunistickým zlem vyřízenou záležitostí zametenou pod koberec, s níž již nemá být obtěžováno (jak v ČR opakovaně požadují např. nejen KSČM, ale „kupodivu“ také prezident Klaus). Je povzbudivé a nemělo by být přehlédnuto, že česká stopa v těchto evropských snahách není zanedbatelná: návrh uvedeného usnesení, přijatého Evropským parlamentem letos 2. dubna, vzešel z loňské konference „Evropské svědomí a komunismus“, která se konala v červnu v Praze a která přijala tzv. Pražskou deklaraci – základ budoucího usnesení. Předstupněm k parlamentnímu hlasování bylo veřejné slyšení k danému tématu, které se uskutečnilo v Evropském parlamentu (EP) 18. března jako aktivita českého předsednictví v Radě EU. A konečně jedním ze tří předkladatelů usnesení byl poslanec EP českého původu, pan Milan Horáček. Je to dobře i proto, že právě Česko má ve vztahu ke komunismu a reálnému socialismu mnoho co napravovat – míra podvolení se zlu zde byla vysoká, míra společenského, myšlenkového vyrovnání je nedostatečná, a riziko recidivy nedemokratických poměrů tak zůstává reálné.

Je užitečné připomínat celoevropskou snahu – z úcty k oněm týraným a zavražděným, i proto, abychom zbaběle a nebezpečně neomlouvali vlastní selhání v komunistických dobách s tím, že „taková byla doba a netřeba se tím zabývat“. Měli bychom ta selhání především sami v sobě a ve svých rodinách jednoznačně odmítnout. Abychom neříkali „vocode, taková byla doba, i do partaje vlez skoro každej, nikoho sem nezabil, tak mi dejte pokoj, a navíc takovej brajgl jako teď, to teda za těch (za nás) komoušů nebylo“. Abychom dokázali říci – třeba jen sami sobě a v rodině, když na to přijde řeč – „bylo to trapné zlo, mrzí mne, že jsem s ním kolaboroval(a); mohlo být nebezpečné vzepřít se, ale je mi líto, že jsem se tím pošpinil.“

A navíc: je užitečné číst autentické evropské formulace (proto následuje celý text usnesení). Škoda, že nemohou být zásadnější a závaznější, ale nevidím v nich žádný důvod, proč nepodporovat posílení takového společenství, proč bojovat proti Lisabonské smlouvě — pokud nefandíme těm, kteří nemají rádi demokratické poměry západní společnosti a na totalitních režimech nevidí zas až tolik špatného.

Evropský parlament ,

-   s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv OSN,

-   s ohledem na rezoluci 260(III)A Valného shromáždění OSN o genocidě ze dne 9. prosince 1948,

-   s ohledem na články 6 a 7 Smlouvy o Evropské unii,

-   s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

-   s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2008/913/SVV ze dne 28. listopadu 2008 o boji proti některým formám a projevům rasismu a xenofobie prostřednictvím trestního práva(1) ,

-   s ohledem na rezoluci 1481 Parlamentního shromáždění Rady Evropy ze dne 26. ledna 2006 o nutnosti mezinárodního odsouzení zločinů totalitních komunistických režimů,

-   s ohledem na své prohlášení o vyhlášení 23. srpna Evropským dnem památky obětí stalinismu a nacismu, které bylo přijato dne 23. září 2008(2) ,

-   s ohledem na řadu svých předchozích usnesení o demokracii a dodržování základních práv a svobod, včetně usnesení ze dne 12. května 2005 k šedesátému výročí konce druhé světové války v Evropě dne 8. května 1945(3) ,usnesení ze dne 23. října 2008 o připomenutí obětí Velkého hladomoru(4) a usnesení ze dne 15. ledna 2009 ledna 2009 o Srebrenici(5) ,

-   s ohledem na komise pro pravdu a spravedlnost zřízené v různých částech světa, které pomohly osobám, jež žily pod různými bývalými autoritativními a totalitními režimy, aby překonaly vzájemné rozdíly a dosáhly usmíření;

-   s ohledem na prohlášení předsedy a politických skupin EP ze dne 4. července 2006 u příležitosti 70. výročí státního převratu generála Franca;

-   s ohledem na čl. 103 odst. 4 jednacího řádu,

A.   vzhledem k tomu, že se historikové shodují na tom, že není možné zcela objektivně interpretovat historické skutečnosti a že neexistují objektivní historická svědectví; vzhledem k tomu, že profesionální historikové však zkoumají minulost pomocí vědeckých nástrojů a snaží se být maximálně nestranní,

B.   vzhledem k tomu, že žádný politický orgán ani žádná politická strana nemá na výklad historie monopol a nemůže tvrdit, že je objektivní,

C.   vzhledem k tomu, že oficiální politické interpretace historických skutečností by neměly být výsledkem většinového rozhodování v parlamentech; vzhledem k tomu, že parlamenty nemohou minulost uzákonit,

D.   vzhledem k tomu, že si evropský integrační proces klade za cíl, aby bylo v budoucnu zajištěno dodržování základních práv a zásad právního státu, a vzhledem k tomu, že články 6 a 7 Smlouvy o Evropské unii stanoví vhodné mechanismy pro naplňování tohoto cíle,

E.   vzhledem k tomu, že mylný výklad historie může podpořit exkluzivistická opatření, a tím podněcovat nenávist a rasismus,

F.   vzhledem k tomu, že vzpomínky na tragickou minulost Evropy je zapotřebí uchovat v živé paměti, a uctít tak památku obětí, odsoudit viníky a položit základy k usmíření vycházející z pravdy a připomínání minulosti,

G.   vzhledem k tomu, že ve 20. století totalitní a autoritářské režimy v Evropě deportovaly, věznily, mučily a zavraždily miliony obětí; vzhledem k tomu, že nicméně musí být uznán unikátní rozměr holocaustu,

H.   vzhledem k tomu, že v západní Evropě byl dominantní historickou zkušeností nacismus a země střední a východní Evropy zažily komunismus i nacizmus; vzhledem k tomu, že je nutné usilovat o lepší pochopení dědictví těchto zemí, které prošly dvojí diktaturou;

I.  vzhledem k tomu, že evropská integrace byla již od počátku reakcí na utrpení, které přinesly dvě světové války a nacistická tyranie, jež vedla k holocaustu, jakož i na rozpínavost totalitních a nedemokratických komunistických režimů ve střední a východní Evropě, a byla rovněž způsobem, jak pomocí spolupráce a integrace překonat hluboké rozpory a nepřátelství v Evropě, jak ukončit válku a zajistit na tomto kontinentu demokracii,

J.   vzhledem k tomu, že proces evropské integrace se zdařil a vedl k vybudování Evropské unie sdružující nyní země střední a východní Evropy, v nichž od konce druhé světové války do počátku 90. let dvacátého století vládl komunistický režim, a vzhledem k tomu, že se díky brzkému přistoupení Řecka, Španělska a Portugalska, které dlouhodobě ovládaly fašistické režimy, podařilo zajistit demokratický vývoj jižní Evropy,

K.   vzhledem k tomu, že Evropa nebude sjednocena, dokud nebude schopna vytvořit jednotný pohled na svoji historii, neuzná nacismus, stalinismus a fašistické a komunistické režimy za společné dědictví a nepovede otevřenou a důkladnou diskusi o jejich zločinech v minulém století,

L.   vzhledem k tomu, že v roce 2009 oslaví sjednocená Evropa 20. výročí zhroucení komunistické diktatury ve střední a východní Evropě a pád Berlínské zdi, což by mělo být jak příležitostí pro rozšíření povědomí o minulosti a uznání úlohy demokratických občanských iniciativ, tak impulsem pro posílení pocitu spolupatřičnosti a soudržnosti,

M.   vzhledem k tomu, že je rovněž důležité připomínat osobnosti, které se aktivně stavěly proti totalitní vládě a které by měly být kvůli své oddanosti, víře v ideály, čestnosti a odvaze zapsány v povědomí Evropanů jako hrdinové totalitní éry,

N.   vzhledem k tomu, že z pohledu obětí není důležité, který z režimů je připravil o svobodu nebo je z jakýchkoli důvodů mučil či zabíjel,

1.   vyjadřuje úctu a uznání všem obětem totalitních a nedemokratických režimů v Evropě a těm, kdo bojovali proti tyranii a utlačování,

2.   potvrzuje svůj závazek budovat prosperující Evropu, která žije v míru a vychází z takových hodnot, jako je úcta k lidské důstojnosti, svoboda, demokracie, rovnost, právní stát a dodržování lidských práv;

3.   zdůrazňuje význam uchování vzpomínek v živé paměti, protože bez pravdy a vzpomínky na minulost nelze dosáhnout usmíření; opět potvrzuje své jednotné stanovisko odsuzující všechny druhy totalitní vlády, ať už jsou jejich ideologie jakékoliv;

4.   připomíná, že k posledním projevům genocidy a zločinům proti lidskosti v Evropě stále docházelo v červenci 1995, a že k potírání nedemokratických, xenofobních, autoritářských a totalitních ideologií a směrů je zapotřebí neustálé ostražitosti;

5.   podtrhuje, že je nutné podporovat zachování dokumentů a svědectví dokládajících pohnutou minulost Evropy, aby bylo možné prohloubit povědomí Evropy o zločinech spáchaných totalitními a nedemokratickými režimy, jelikož bez připomínání minulosti nelze dosáhnout usmíření;

6.   vyslovuje politování nad skutečností, že v některých členských státech je i 20 let po pádu komunistických diktatur režimů ve střední a východní Evropě nenáležitě omezen přístup k dokumentům, které mají konkrétní význam z osobního hlediska nebo jsou potřebné pro účely vědeckého bádání; vyzývá členské státy, aby se skutečně zasadily o otevření archivů, a to i archivů bývalých státních bezpečnostních služeb, tajné policie a zpravodajských služeb a současně zajistily, aby tento proces nebyl zneužíván pro politické účely;

7.   důrazně a jednoznačně odsuzuje všechny zločiny proti lidskosti spáchané všemi totalitními a autoritářskými režimy a rozsáhlá porušování lidských práv, kterých se tyto režimy dopustily; vyjadřuje obětem těchto zločinů a jejich rodinným příslušníkům účastenství, pochopení a uznání jejich utrpení;

8.   prohlašuje, že evropskou integraci jako cestu k míru a usmíření si občané Evropy svobodně zvolili, a vyslovili se tak pro společnou budoucnost, a že Evropská unie nese zvláštní díl odpovědnosti za podporu a zachování demokracie, dodržování lidských práv a zásad právního státu, a to nejen uvnitř Evropské unie, ale i mimo ni;

9.   vyzývá Komisi a členské státy, aby i nadále usilovaly o prohloubení výuky evropské historie a aby zdůrazňovaly historický úspěch evropské integrace a výrazný kontrast mezi tragickou minulostí a mírovým a demokratických společenským řádem v dnešní Evropské unii;

10.   je přesvědčen o tom, že odpovídající udržování historické paměti, zevrubné přehodnocení evropských dějin a celoevropské uznání všech historických hledisek moderní Evropy posílí evropskou integraci;

11.   v této souvislosti vyzývá Radu a Komisi, aby podporovaly a obhajovaly činnost takových nevládních organizací, jako je Memorial působící v Ruské federaci, která se aktivně věnuje studiu a shromažďování dokumentace spojené se zločiny, jež byly spáchány za stalinismu;

12.   znovu vyjadřuje pevnou podporu posílení mezinárodní spravedlnosti;

13.   vyzývá ke zřízení platformy evropské paměti a svědomí, která by podpořila budování sítí a spolupráci mezi vnitrostátními výzkumnými institucemi, jež se specializují na historii totalitních režimů, a vytvoření celoevropského dokumentačního střediska / památníku obětem všech totalitních režimů;

14.   vyzývá k posílení stávajících příslušných finančních nástrojů, aby se zajistila podpora pro odborný historický výzkum výše uvedených otázek

15.   vyzývá k tomu, aby byl 23. srpen vyhlášen Evropským dnem památky obětí všech totalitních a autoritářských režimů, které by byly připomínány důstojně a nezaujatě;

16.   je přesvědčen, že konečným cílem zpřístupnění a zhodnocení zločinů spáchaných komunistickými totalitními režimy je usmíření, kterého lze dosáhnout uznáním odpovědnosti, požádáním o odpuštění a podporou morální obrody;

17.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, parlamentům členských států, vládám a parlamentům kandidátských zemí, vládám a parlamentům zemí přidružených k Evropské unii a vládám a parlamentům členských zemí Rady Evropy.