Málo vnímavou pojišťovnu bychom si asi nevybrali
MUDr. Pavel Vepřek založil a vede občanské sdružení Občan, které se snaží posilovat postavení občanů ve zdravotnictví, a v současné době pracuje ve VZP, kde vytvořil projekt AKORD. Původem dětský lékař a dětský kardiolog se po pádu komunismu pustil do hledání a prosazování rozumného uspořádání našeho zdravotnictví. Od roku 1993 spolupořádal a nyní pořádá pravidelná diskusní setkání v CERGE-EI nazvaná „Dialogem k reformě“ a vydává měsíčník „Občan v síti“. Výstupem ze setkávání lidí ze všech koutů zdravotnictví byla na přelomu tisíciletí poměrně racionální koncepce změn zdravotního systému v naší zemi, kterou se od té doby snaží prosadit. Přemýšlí o možnostech propojení systému zdravotní a sociální péče, byl konzultant a spolupracovník na několika projektech Cesty domů. Protože se stále snažíme dobývat pojišťovnu zvenčí, zkusila jsem se zeptat na pohled zevnitř, majíc na mysli především ty, kterých se na spokojenost se službami už zeptat neumíme.
**Přemýšlel jsi o tom, jak vylepšit zdravotnictví, již dlouhá léta sleduješ, jak se moc nelepší, nyní z oken pojišťovny. Je vůbec možné odsud vylepšit stávající situaci?
**Samozřejmě, kdyby vznikla skutečná poptávka po změnách, která by se nerozplynula do švestek, tak bychom mohli dát zdravotnictví za pár let do pořádku.
**Pojišťovna je pro běžného člověka moloch, kartička strkaná okénkem na rentgenu, peníze, které třeba zaplatit… Ty ale říkáš, že by pojišťovna mohla a měla se starat nebo zajímat o to, co pacienti opravdu potřebují. Mohli by ji zajímat i umírající???
**Ovšem, stejně jako by se měla zajímat o všechny fáze lidského života a s nimi související potřeby zdravotní a sociální péče. Nečinila by tak z altruismu, ale z potřeby přežít v konkurenci s ostatními pojišťovnami. Málo vnímavou pojišťovnu by právě pojištěnci postavili před volbu mezi zánikem nebo rychlou proměnou. Umírající pacienti to sami pojišťovně nevrátí, ale jejich zkušenosti ovlivní rozhodování mnoha dalších lidí. Pokud bychom si mohli, třeba jako v Nizozemí, jednou do roka vybírat mezi pojišťovnami na základě ceny jejich pojistky a úrovně jejich reputace, tak bychom si málo vnímavou pojišťovnu asi nevybrali.
**S reflexí zkušenosti s pojišťovnou u umírajících lidí opravdu počítat nelze, ale máš pravdu, že když dostanou adekvátní péči, kterou si přejí, případně budou moci zemřít doma, přinese to klid v duši (a možná i zdraví těla bez zbytečných traumat a stresů plodících další závažné nemoci) jejich pečujícím a pozůstalým. Tyhle přesahy do psychosociálních sfér pojišťovna už jistě neřeší, ale někdo by měl… kdo?
**Život mne přivedl k poznání, že lidé nadaní empatií, soucitností a ochotou obětovat se pro druhé se velmi zřídka objevují v rozhodovacích pozicích institucí spravujících peníze. Pokud chceme, aby manažeři pojišťoven dali zajišťování „klidu na duši“ zelenou, musí za tím vidět buďto nové peníze nebo prevenci jejich úbytku. V prostředí fungujícího regulovaného trhu ve zdravotním pojištění si celkem živě dovedu představit, jak „klid v duši“ učinit pro zdravotní pojišťovny atraktivním zbožím.
**Kdybys byl kouzelník, čeho by se ve tvé branži nejdříve dotkla tvá hůlka?
**Nepochybně zdravotních pojišťoven a podmínek jejich fungování. Pokud by se z nich staly svéprávné instituce, soutěžící o pojištěnce kvalitou a cenou svých služeb, tak se všechno ostatní ve zdravotnictví postupně srovná téměř samo.
**A kdybys byl ministr zdravotnictví, co bys udělal první?
**Štípl bych se, zda sním či bdím, uvařil si kafe a přizval všechny zúčastněné ke spolupráci na uvedení koncepce z www.sdruzeniobcan.cz do života.
**A smím položit svoji obvyklou otázku? Proti smrti se nepojistíme a jednou přijde. Jak by sis přál, aby vypadaly tvé poslední dny tady na světě?
**Líbilo by se mi umírat doma, za přítomnosti lidí mi nejbližších a dlouho to neprotahovat.
Děkuji za rozhovor!