Má maminka také odešla
Přecházelo to velmi rychle, celé to trvalo půl roku. Maminka hubla a slábla, nebylo možné to nevidět, diagnózu přede mnou tajila, vždycky mé dotazy nějak zamluvila.
V nemocnici nepobyla moc dlouho a po 3 týdnech doma byla už tak zesláblá, až padala a zranila se. Musela do nemocnice znovu, kde 9.12.2009 zemřela. Poslední 3 týdny mě k ní nepustili, byl vydán zákaz návštěv, “prasečí chřipka”. Do poslední chvíle jsem věřila, že se zase vrátí, maminky tu přeci jsou napořád. Neměla jsem šanci se s ní rozloučit, pohladit, říct jí, jak moc ji mám ráda, aby mohla odejít klidná. Možná i kvůli sobě, abych se s tím i já mohla smířit. Moc mi chybí, není dne, abych na ni nemyslela a neprosila o odpuštění a klid pro ni. Říká se, že si Pán Bůh k sobě bere ty co má rád, brzy, a to mě uklidňuje. Chci, aby věděla, jak mi chybí, jak ji miluji, jaká byla skvělá kamarádka. Už zase brečím. Lidi držte se a nešetřete láskou a pomocí, nikdy nevíte, kdy už to nebudete moct dát najevo. A nenechte se odbýt, až vám nebudou chtít říct, co jim je. Ať víte, kam svou pomoc směřovat. Zdraví Laďka