Dochází k diskriminaci těch nejkřehčích pacientů

**Jste členkou expertního panelu pro sociálně-zdravotní péči při MPSV. Proč vznikl?

**Na potřebu řešit problematiku dlouhodobé péče jsme již dlouho upozorňovali při jednáních Rady vlády pro problematiku seniorů. V České republice již neúnosně dlouho trvá situace, kdy se zdravotnictví zaměřuje téměř výhradně na akutní zdravotní péči a sociální služby s komplexní zdravotní problematikou prakticky nepočítají. Dochází k několikeré diskriminaci těch nejkřehčích pacientů – lidí s omezenou soběstačností, a to v současné době zejména v důsledku chronických onemocnění. Dlouhodobá péče se však netýká jen těchto onemocnění a jen starších lidí; jsou stavy, kdy je potřebná i v mladším věku, například u lidí po poraněních mozku, s chronickými neurodegenerativními onemocněními či po cévních mozkových příhodách.

**Čím se panel v současné době zabývá?

**Expertní panel vznikl rozhodnutím tehdejšího vicepremiéra a ministra práce a sociálních věcí Petra Nečase a jeho činnost pokračovala i za dalších ministrů. Jedná se v podstatě o dobrovolnický poradní sbor složený z různých expertů na danou problematiku. Protože jsme chtěli přejít od diskusí ke konkrétnějším podkladům, připravily jsme s kolegyněmi Monikou Válkovou a Marií Korejsovou diskusní materiál, který poskytuje ucelený pohled na problematiku dlouhodobé péče v našem regionu. Materiál je k dispozici i na webu ministerstva práce a sociálních věcí. Magistra Válková za MPSV pokračuje s magistrem Roubalem za MZ na zpracování dat k problematice dlouhodobé péče. Je až neuvěřitelné, jak málo pozornosti bylo této problematice dosud věnováno. Přitom jde o velké téma, pro jehož řešení by měla být nalezena politická vůle a konsensus, protože se týká nebo se velmi brzy může týkat každého z nás.

**Víte o tom, v jaké fázi je připravovaný zákon o dlouhodobé péči? Podílíte se na jeho vzniku?

**Poté, co jsme v rámci expertního panelu vypracovali určité podklady a materiály, se vedla jednání mezi oběma resorty, která však již probíhala mimo panel. Jednání byla neveřejná, dokonce snad i utajená, a materiály nám už nebyly předány k diskusi. A i pro nás, kteří jsme v rámci expertního panelu řadu informací o dlouhodobé péči zpracovali a de facto tím jednání umožnili (neboť příslušné odbory MZ ani MPSV v tomto ohledu nic nepředložily), jsou průběh a výsledky dalších kroků tajné. Takže i pro mě bude věcný záměr zákona o dlouhodobé péči překvapením. Doufám, že ne nemilým.

Pomůže situaci vznik dalších lůžek následné péče? Nebo je řešením spíše vznik specializovaných nursing houses?

Domnívám se, že „nedostatek lůžek“ v České republice, jak to často slýcháme, je trochu klišé. Neumíme říkat – a platí to zejména pro politiky – skoro nic jiného, než že pro staré lidi potřebujeme ústavy, eventuálně že nebudeme mít na důchody. Osobně se domnívám, že počet lůžkových kapacit pro následnou péči v Česku je v podstatě dostatečný, i když se situace může lišit v jednotlivých regionech. Hovoří pro to i moje vlastní zkušenost. Naše rehabilitační a doléčovací oddělení zde v Praze má pravidelně volná lůžka, protože pacienty propouštíme přibližně po 3 až 5 týdnech a následně zajišťujeme služby terénní. V Česku máme asi 4 procenta lůžek následné a dlouhodobé péče, a to ve zdravotním a sociálním resortu, pro osoby starší 65 let, což odpovídá evropskému průměru. Situace se samozřejmě liší region od regionu, někde například mají naprosto dostačující kapacitu léčeben či zařízení pro seniory a podobně, zpravidla nemají specializované služby. Podle mého názoru se ani tolik nejedná o otázku kvantity jako spíš kvality. Pro mladší lidi nepotřebujeme tolik lůžek, potřebujeme spíše kvalitní a dostupné rehabilitační a doléčovací kapacity. Ani pro starší či nejstarší nepotřebujeme jen lůžka, ale celé spektrum geriatrických služeb, počínaje akutní geriatrickou péčí a konziliární službou v nemocnicích a konče doléčením a rehabilitací v léčebnách.

**Pokud tedy nemá výrazně přibývat lůžek, má se péče o seniory přesouvat do jejich domovů?

**V Česku chybí – a to velmi výrazně, ve srovnání s jinými zeměmi – služby terénní, ambulantní a semimurální (intermediární). Tedy komplexní domácí ošetřovatelská péče, které jsme si zvykli říkat home care. Jde ale také o komplex home help – nikoli jen jednoduché pečovatelské služby, ale skutečně soubor všech možných služeb, které člověku pomohou zůstat v domácím prostředí – hlavně domácí asistence, využití moderních technologií pro podporu péče v domácnosti, pomůcky a flexibilní adaptace domácího prostředí k péči. Dále chybí case management, tedy koordinace těchto služeb šitá pacientovi na míru. Dalším velkým problémem je podpora rodinných pečujících. Je to nejdůležitější článek v péči, sektor, který stále vynakládá většinu nákladů. U nás je to bohužel oblast naprosto opomíjená, rodinní pečující se předčasně vyčerpávají v důsledku zbytečných překážek, jakými jsou administrativní bariéry související například s příspěvkem na péči. Kdybychom výše uvedené služby zajistili alespoň na trochu slušné úrovni, nemuseli bychom zřejmě uvažovat o rozšiřování lůžkových kapacit.

**Nedávno jste upozornila na poměrně nový lékařský obor medicíny dlouhodobé péče. Může už i u nás lékař tuto specializaci získat?

**U nás je medicína dlouhodobé péče oborem nástavbovým, určeným pro lékaře se specializací v jiných klinických oborech, kteří pracují na odděleních dlouhodobé péče. Jedná se o roční certifikovaný kurz. V současné době se akreditují jak teoretické moduly, tak jednotlivá pracoviště pro praktickou výuku. Doufám, že již v krátké době nabídneme zajímavý vzdělávací kurz. Zatímco doménou geriatrie jsou akutní oddělení a geriatrické léčebny, lékaři s nástavbou medicíny dlouhodobé péče by se měli uplatnit jak v péči následné, tak právě i v dlouhodobé. Domnívám se, že by tyto lékařské specializace, samozřejmě společně s rehabilitací a paliativní medicínou, měly zlepšit kvalitu naší následné a dlouhodobé péče. I zde je zapotřebí odbornosti a specializace.

**Čemu konkrétně se lékaři v rámci medicíny dlouhodobé péče naučí?

**Medicína dlouhodobé péče je „aplikovanou geriatrií plus“. Vedle vlastní klinické geriatrie se zabývá komplexním managementem geriatrických syndromů, nejčastějšími pacienty jsou přece jen ti geriatričtí. Týká se ale také dalších situací s ohledem na vedení celého týmu dlouhodobé péče i otázek kvality, v této oblasti tolik důležité a dosud opomíjené, kterou je rovněž zapotřebí odborně podchytit. Lékaři této specializace budou mít předpoklady k tomu, aby se stali medical directorem, což je termín, který se používá nejen v zámoří, ale i v Evropě. Jsou to lékaři-konzultanti, kteří úzce spolupracují s managementy zařízení dlouhodobé péče a de facto zde řídí poskytování zdravotní péče. Jejich partnery jsou kromě manažerů zařízení samozřejmě kvalifikované sestry, manažerky ošetřovatelských týmů.

**Půjde tedy o odborné lékařské manažery?

**Na odbornost není možné rezignovat, a to zejména v případě velké skupiny pacientů, kteří patří k těm nejkřehčím. Není možné říci, jak to opakovaně s hořkým úsměvem přirovnává kolega Zdeněk Kalvach: „Pro nedostatek pneumatik budeme jezdit jen na ráfcích nebo dřevěných kolech, pár mrtvých navíc nevadí.“ Následná i dlouhodobá péče potřebují kvalitu a odbornost, a to i s ohledem na lékařskou péči. Měli bychom podporovat vzdělání lékařů v potřebných tradičních oborech (geriatrie, rehabilitace) i oborech nově vzniklých (paliativní medicína a medicína dlouhodobé péče). Nikoli na veškerou odbornost rezignovat, jak to bohužel nedávno ve svém stanovisku učinila Česká lékařská komora, která by měla být právě jedním z garantů kvality a odbornosti.