33 měsíců… 999 dní…
Pátek odpoledne, končí pracovní týden… A telefon v Cestě domů pořád zvoní: „Potřebovali bychom zajistit péči o dvou a půl letou holčičku s agresivní leukémií“. Justýnka byla statečná holčička, která ve dvou letech onemocněla akutní leukémií. Léčba v jejím případě bohužel nebyla úspěšná a onkologové museli léčbu ukončit. Přáním rodičů bylo, aby se Justýnka dostala domů, aby nemusela umřít v nemocnici a aby si ten poslední čas, ať bude jakkoli dlouhý, užila. Aby mohla dělat všechno, co by chtěla a co jí nemoc dovolí…
Spala ve své posteli, ve svých peřinkách s Minnie, nemusela nikam vstávat a jet.
Vařila.
Nakupovala – vybírala, dávala do košíku, platila korunkami i kartou.
Jedla v restauracích a bavilo ji chodit si kupovat další a další pití a jídlo.
Hrála si.
Chodila si do své skříně vybírat své oblíbené šatičky.
Koukala na pohádky (např. Mickeyho klubík) a filmy (např. S tebou mě baví svět).
Poslouchala písničky (i tátovy oblíbené Queen).
Koupila si nové botičky s puntíky.
Viděla se s kamarádkami a celou rodinou.
S kamarádkou Pavlínkou se držely za ručičky a říkaly, že se mají rády a jsou kamarádky.
Dostávala dárečky (např. oblíbené nálepky).
Byla zase se svým pejskem a krmila ho piškoty.
Radovala se, že venku letí „éro“ a jede vlak.
Dostala dort s Minnie a nejen na něm zapalovala svíčky.
Pila Rychlé špunty, jedla čokoládu, hranolky, brambůrky, tortilly a tak ráda si jídlo máčela v kečupu.
Krmila nás a dbala i o náš pitný režim.
Kojila se.
Nebála se, že zase pojede k sestřičkám, když jí bude špatně.
Zazpívali jí naživo její oblíbení Čiperkové.
Před domem měla kolotoč jen pro sebe a vyzkoušela na něm spoustu aut – točila se a mávala…
Byla v ZOO a zblízka viděla krmení lachtana.
A hlavně byla s rodinou, ve svém, v klidu a když to šlo, tak také ve smíchu…
10 dní.
Odešla v noci, v tichu, při svitu jedné svíčky, obklopena rodiči.
Naše Justýnka.
Byla tu 33 měsíců… 999 dní…
Děkujeme, že ty poslední mohla strávit doma. S těmi, co měla ráda. Tím, co měla ráda.
Moc to pro nás znamená. Vážíme si vaší práce. Děkujeme za laskavý přístup.
Jana a Vít Vrtiškovi, rodiče Justýnky