Je etické a profesionální sdělovat diagnózu na základě domněnek?
Dobrý den, pane doktore,
ráda bych se Vás zeptala, zda můj níže popsaný postup lékaře je správný, protože mě jako člověku, kterého se to sice bolestně dotýká, ale není v tom zběhlý přijde hodně špatný.
Není to tak dávno, kdy můj milovaný tatínek nastoupil na operaci do nemocnice. Brali mu kousek střeva, aby vyloučili, že je tam rakovina. Jde mi o to, zda je správné, kdy operující doktor a zároven ředitel nemocnice mému tatínkovi pár hodin po operaci sdělil, že mizní uzliny se mu zdají špatné a že tam ta rakovina bude. Tento šílený verdikt mu sdělil jen na základě svých domněnek, které se později (když přišly výsledky z histologie) ukázaly jako nepravdivé. Výsledky z histologie byly negativní. Můj tatínek bohužel, ale tuhle operaci nepřežil a já se nemůžu smířit s tím, že on chudák se ani nedověděl, že výsledky byly negativní. Umřel s tím, že má rakovinu. Jsem přesvědčena, že kdyby mu doktor neřekl své špatné domněnky, tatínek by víc bojoval a mohl tu snámi vlastně ve zdraví ještě mnoho let žít. Je tedy normální sdělovat pacientovi takto krutým způsobem jen na základě domněnek diagnozu, která pacienta naprosto odrovná? a nakonec není ani pravdivá?Nepřijde mi absolutně profesiální, etické a normální. Děkuji za odpověd
Jana
Váš tatínek zemřel po operaci střeva, která měla vyloučit zhoubný nádor — rakovinu. Jste rozhořčena přístupem operatéra, který tatínkovi sdělil, že nádor je přítomen v uzlinách, a ptáte se, zda je etické a profesionální sdělovat takovou diagnózu na základě domněnek a zda takový postup nemohl přispět k tatínkovu úmrtí.
Vážená paní Jano,
je mi líto, že se trápíte po tatínkově úmrtí hořkostí nad tím, jak vše probíhalo. Úmrtí milovaného člověka je vždy nesmírně bolestné a nutně nás staví před mnoho otázek, na které často ani nelze najít jednoduchou odpověď. Vyvolává otázky viny a téměř vždy nás nutí hledat, co mohlo být jinak.
V dneší době je za neetické považováno neinformovat nemocného, který si informace přál. Dřívější praxe, kdy informace o závažných nemocech sdělovali lékaři příbuzným za zády nemocného, je zcela nepřijatelná. Bohužel však ještě mnohdy častá. Jiná je situace, když si nemocný nepřeje o své nemoci vědět. Pak ovšem zdravotníci musejí mít určenu osobu, které potřebné věci mohou sdělit. Jistě máte pravdu v tom, že sdělovat takové závažné informace musí lékař vždy velmi citlivě, na rozhovor musí být nemocný i lékař připraveni.
Podrobnější odpověď je obtížná, protože neznám podrobnosti tatínkovy nemoci, nevím přesně, proč byla operace navržena, zda šlo o operaci plánovanou nebo akutní, kolik bylo tatínkovi let, jaký byl jeho celkový zdravotní stav, jakými dalšími nemocemi trpěl, co přesně vedlo k jeho úmrtí. Všechny tyto údaje mohou ovlivnit postup lékaře. V případě Vašeho tatínka by bylo důležité vědět, co přesně vedlo lékaře k návrhu operace — jen málokdy se k operačnímu výkonu na střevu přistupuje čistě proto, aby byl vyloučen nádor. Obvykle je více než jisté, že nemocný nádor má a operace je indikována k jeho odstranění a ke zjištění rozsahu postižení třeba právě mízních uzlin. Někdy jsou uzliny zvětšené a to bývá obvykle známka metastatického postižení. To, že jsou uzliny negativní (to znamená, že nádorový rozsev nebyl potvrzen), neznamená, že nádor není přítomen v původně operované oblasti. Pochopitelně je možné, že operace byla doporučena z jiného důvodu, bylo určité podezření na nádorové onemocnění, ale to nebylo nakonec vyšetřením odoperovaného vzorku potvrzeno. Také se dnes ukazuje, že neplatí jednoznačně představa, že Ti, kdo s nemocí více bojují, přežívají déle než nemocní, kteří se takzvaně vzdají.
Pokud byste chtěla, můžete požádat operatéra o rozhovor a tyto otázky mu položit — jaká byla tatínkova nemoc, proč byl operován, nač vlastně zemřel. Neměl by Vás odmítnout.
Přeji Vám, abyste našla klid, který po tatínkově úmrtí hledáte.
S pozdravem,
MUDr. Irena Závadová
Dotaz zodpovídá
