Je možné, aby byl člověk udržován v umělém spánku, když je v bezvědomí?

Dobrý den, paní Petro,

umělý spánek je spíše laický název běžně využívané metody v intenzivní medicíně — analgosedace, příp. dlouhodobé anestezie.

Při analgosedaci jsou do těla pacienta přiváděny látky, které ovlivňují činnost mozku především tlumivým způsobem, a podle množství, které se do těla přivádí, je možné navodit různě hluboký stupeň „bezvědomí“ — od mělkého, kdy je pacient na lehký podnět schopen spolupracovat, různě komunikovat, až po hluboké, kdy ani silnými podněty nelze vyvolat žádnou reakci či obranný reflex pacienta.

Anestezie je užívána pro zmírnění bolestivých podnětů nejčastěji při operačních zákrocích — přičemž někdy bývá celková — což znamená, že pacient nemá na běžné podněty reakci, laicky “spí”.

Proč se tyto postupy používají?

Základním důvodem je snaha minimalizovat námahu potřebnou na zvládnutí náročného stavu — může to být úraz, operační zákrok, otrava, infarkt myokardu, cévní mozková příhoda, těžká infekce dýchacích cest, poruchy srdečního rytmu atd. Abychom umožnili organismu překonání tohoto kritického období, uvádíme pacienta do tzv. umělého spánku. Snažíme se zabránit komplikacím plynoucím z poškození mozku, snížíme tím energetický výdej potřebný na běžné činnosti (dýchání zajišťuje přístroj, přesně definovaná výživa a léky jsou podávány kanylou přímo do žíly nebo sondou do žaludku, sledujeme činnost srdce a celé oběhové soustavy, dokážeme nahradit také funkci pacientových ledvin ledvinou umělou, můžeme monitorovat nitrolební tlak atd.), a pro pacienta se jedná o šetrné překonání subjektivně velmi nepříjemně vnímaného období.

Z Vašeho dotazu rozumím, že se jedná o složitou situaci, velmi bolestnou pro všechny zúčastněné. Bohužel se zdá, že i přes snahu lékařů ochránit mozek pacientky bylo poškození příliš vážné a přetrvává stav bezvědomí. Ten se může vyvinout v různě rozsáhlé poškození mozku a tím i tělesných funkcí — od hlubokého či vigilního kómatu až po vědomí a například různou úroveň handicapu v pohybu tělem či končetinami.

Jediné, co nyní můžete udělat pro svoji sestřenici, je s ní být, hovořit na ni, držet ji za ruku. Ptát se lékařů, co pro ni můžete dalšího udělat, ptát se lékařů na další vývoj. Nutná je trpělivost a vzájemná podpora v rámci rodiny. Je toho hodně a je to těžké. Přeji Vám dostatek sil.

V úctě

Ladislav Kabelka