Dobrý den paní Pavlo,
jsem Vaše jmenovkyně a současně bohužel i matka, která také prožila a stále prožívá nejhorší noční můru každého
Dne 5. 11. 2017 jsem přišla vinou zbytečné tragédie o devatenáctiletého syna, z minuty na minutu.
První rok jsem nežila, ale pouze přežívala, bolest nepopsatelná, víte, o čem píšu… každý den znovu a zas, jako by mi rvali srdce z těla, nesnesitelné.
Nyní již to bude v listopadu 7 let, neskutečně to letí.
A ano, bolí to stále strašně moc, každý den, každou minutu, nicméně čas hrany již trochu obrousil…
Každopádně, od onoho dne nám rozdělen svůj život tlustou černou čarou - PŘED a PO ŽIVOTĚ.
Takže, ne, nemohu Vám napsat, že toto někdy přebolí, vždyť to ani nejde, ale za sebe snad jen tolik, že zde stále ještě jsem…
Držte se a napište mi, pokud budete chtít.
