Chci vám říct svůj příběh. Od roku 2016 jsem měla kamaráda u kterého jsem později i bydlela.Pro mě to byl vztah,ale bylo to spiš vzájemně otukavani a vzživani se.S představou vlastního bydlení a rodinou.Byla jsem v mnoha věcech najivní a učila jsem se novým věcem.Nás vztah byl v mnohých ohledech zvláštní, třeba ve věku,byly jsme od sebe vzdáleni o 33let. Každý jsme měli jiný pohled na věc, na principy, na postoje.Ale snažili jsme se oba dva. V roce 2020 přišel covid19 a jeho restrikce v pohybu a shromažďování a každého nás nějak ovlivnil. Nevím jak mého přítele ale já to hodně špatně snašela, ale on též měl strach trochu jinak než já.Tato situace a mě představy mě ovlivnili.Mezi tím zemřela i jeho sestra na rakovinu, to ovlivnilo též hodně. V roce 2022 se změnili naše povahy.Během roku jsem viděla změny kde něco nebylo v pořadku,ale měla jsem postoj k tomu aby sám si uvědomil ze je třeba řešit zdravotní stav a nenechat to náhodě.Byla tam snaha o nejake řešení,ale asi potřeboval trochu pomoc a já tu pro něho nebyla. A 22.12.2022 mi zkolaboval a už se nevrátil.Kdyby to nebylo před Vánoci které se snažil je ještě nachystat.Teď je to 50 dni a je mi děsně hrozně protože mám výčitky že jsem promarnila čas vyhrazeny s nim,je mi smutno a nevim co mám dělat.Protože jsem byla závislá na něho.Byl pro mě chytrý a hodný člověk.Nebylo mi úplně jedno co cítí a jak se cítí i přesto ze jsem se k tomu tak stavěla.Ano už vím jak se cítí lidi kteří někoho ztratí