Můj životní souputník, milovaný manžel, který to se mnou vydržel ve všem dobrém i zlém 62 let, už se mnou není. Odešel tam někam 27.12.2022 večer bezbolestně ve spánku. Rozloučili jsme se s ním 24., tedy tím, že nás měl všechny s ním pohromadě. Věděl od doktorů a mě to i poslal smskou, že už půjde do penálu a že nám to řeknou druhý den. Ve FTN byl pouhý týden na plicní ambulanci, dokonce nám povolili i návštěvu a můj milovaný tak dobře vypadal a po tom jejich doktorském konziliu doktora z plícního a onkologa u jeho lůžka, mi napsal tu smsku. 21.12. mi můj brouček volal a já mu řekla, že si nás tam doktoři pozvali a že si ho vezmu domů. Pak bylo sezení v pavilonu paliativní péče a já jim řekla, že si manžela samozřejmě vezmu domů. Přece bych ho nenechala odejít někde a mezi cizími, kterým na něm nezáleží. Se syny jsme všechno, tedy zdravotnické potřeby, potraviny, léky tzv.proti bolesti!, zařídili. Manžela mi přivezli 23.12. a za pár dní nám odešel.
Já nebyla a ani nejsem schopna vyřídit nic, nic. Všechno jen snacha, synové. Nikomu ani nechci říkat, že mi manžel odešel, nestojím o slova jako požehnaný věk nebo upřímnou soustrast. Kecy, kecy. Nikdo neví jaká je to hrůza a strašná bolest. Vlastně ani nevím proč píšu zrovna Vám. Asi proto, že víte co to je a cítíte to i po nějaké době. Můj milovaný otec zemřel 24.1.95, maminka v roce 2006. Nevěřte tomu, že čas všechno spraví, mně to rve srdce každý den a každý den na ně vzpomínám a myslím. A teď k nim přibyl i můj manžel. Naříkám, prosím, tomu Bohu nadávám a to velice sprostě, ten nikdy nikomu nepomohl a nepomůže, všechno jen báchorky. A víra tvá že tě uzdraví. Neuzdraví, ta určitě ne.
Uzdraví a pomůže od bolesti jen vlastní smrt. Tím jsem si jistá.
A promiňte mi, jste mi cizí a blízká jen tím utrpením z odchodu milované osoby, proto Vám asi píšu. Vlastně ani pořádně nevím proč, asi jen pro ty kecy kecy, že čas pomůže. No možná, ale mě ne.
Přeji klid Vaší duši
a zdraví J.
In reply to Dominiku uz jsme nekolikrat by Anonym (neověřeno)