Milá Hanny, samota je hrozná. Prožívám tuto bolest již 5 měsíců a mám pocit ,že je to stále horší.Také si dávám podobné otázky ,proč ta nemoc musela přijít ,nebo jak říkal manžel,proč nepřišla o nějakých 5 -10 let později. Že už by byl starý a spíš by se s tím smířil.Mám děti ,vnoučata a báječné kamarádky ,kterým se mohu svěřit,pobrečet si a které se mě snaží alespoň trochu pochopit a podpořit.Ale jak je potom člověk doma sám,vše na mě padá ,moc přemýšlím a hodně si tím ubližuji a vlastně nemohu na tom všem vůbec nic změnit.Přesto se s tím nemohu zatím ani trochu srovnat, moc to bolí ,moc se mi stýská a moc,moc mi chybí.Nemám žádnou motivaci se něčím zaobývat,nic mě nebaví,prostě život na nic. Majka
