Pokud si to někdo přečte asi mě nepochopí ale každý člověk je nějaký...
Od mala jsem nebyl nijak oblíbený a ani v dospělosti nemám kamarády, nikdo se mnou nechce nic mít.
Hodně jsem se realizoval v práci, jenže za poslední 2 roky jsem měl velmi často pocit, že jsem k ničemu a našel jsem si útěchu v sázení. Čas ubíhal a já se akorát zadlužil a stojím před absolutní krizí a přemýšlím nad sebevraždou. Nemám co komu dát, jsem zcela zbytečný a nevidím důvod pokračovat. Každý se ke mě otočí zády, jakmile to přiznám.
Chtěl bych se z toho dostat al proč??