Hezký den, prožívám nyní to stejné, nevěra, poprvé provalená v prosinci ( po měsíci ), prosby, sliby....podruhé v dubnu jsem se už chtěla odstěhovat, prosil nás s dcerou, že nás miluje, že nedokáže bez nás být, sliby, sliby, sliby.....opět jsem povolila. 14 let nejde jen tak zahodit, vždy byl skvělý táta a partner. Žili jsme šťastně, teda aspoň jsem si to myslela. Pře 2 roky jsem byla na operaci páteře a témeř nechodím ( ujdu cca 200m ) a tady se to asi zlomilo, on chtěl na hory a sdílet s někým okamžiky a já najednou nedošla nikde....
Po všem slibech mě a dceři to došlo tak daleko, že si ji dovedl domů a souložili tam v době kdy měla přijít dcerka ze školy, opíjeli se tam a ještě šli do hospody vedle našeho bytu. Ano vyhodila jsem ho hned ten večer, pohár přetekl....ale tak zoufale mi chybí, jsem sama, nikdo mě neobejme, večery prázdné...nemůžu ani na procházku, protože ji prostě nezvládnu, sedím doma a brečím a nechápu, jak nám to mohl udělat. Přesto ho pořád miluji, větší krávy prostě není než jsem já
