Přidat komentář

Ahoj Angel.V žádném případě bych tě nenazvala slabou,ba právě naopak.Jsi velmi silná a statečná mladá žena!A já před tebou hluboce smekám.Jsem o generaci starší a vzít na sebe tu zodpovědnost a postarat se o maminku,to bych nezvládla.Já jsem před ní dělala hrdinku,nechtěla jsem jí stresovat pláčem a už vůbec ne zmínit slovo smrt.A že bude nemoc postupovat tak rychle,to jsem vůbec nečekala.Loučila jsem se s ní s brekem a slovy díků její poslední den kdy už prý nevnímala(ale kdo ví).2 a půl měsíce byla v nemocnici,každé odpoledne jsem u ní byla.Až zpětně mi docházely naše rozhovory.Ona se se mnou vlastně loučila,chtěla ujistit,že to bez ní já i můj syn zvládneme.Nebydlelyjsme spolu,ale byly jsme jak jedno tělo,jak jedna duše.Tyto stránky jsem neznala,spoustu věcí bych pochopila dříve.Celý život jsem se o ní moc bála,do mých 20 let jsme spolu žily sami.Moc jsem se vždy té chvíle její smrti bála.Vyrovnávám se s tím pomalu a těžko.Ale potom co pročítám příspěvky jsem ráda,že se mnou na světě mohla být až do teď.Neumím a ani nechci si představit,že by zemřela v mých 20 letech.Je to velmi křehký věk.Vidím to u mého syna.Se smrtí babičky se vyrovnával alkoholem.Angel,z tvých slov je patrné,že to máš v hlavě srovnané,že máš v životě své plány a cíle,že se jich(i přes tu duševní trýzeň,kterou prožíváš po smrti maminky)držíš.To je moc dobře,maminka by na tebe byla velmi pyšná.Promiň mi tykání.Přeji nám všem už jen to dobré!