Před 14 dny zemřel můj tatínek. Ani nevím, jak jsem prožila tu neděli co mi to zavolali z nemocnice....vlastně vím....opila jsem se do němoty....protože už jsem nemohla ani dýchat, ani brečet.,..nic. Nejhorší co je, že se nemůžu smířit s tím že zemřel sám...na pokoji za plentou, mezi cizími lidmi. Lékařka z nemocnice u které bratr vyřizoval papíry mu řekla, že se tatínkovi přitížilo užn ten den ráno. Proč nám nikdo nezavolal? Jezdili jsme za ním každý den....ale tu neděli zemřel dřív, než jsem stačila přijet. Psala jsem stížnost na primáře III. interny....s tak arogantním člověkem jsem se v životě nesetkala.
